Rusko skvělé i hanebné
Světový věhlas si Vladimir Nabokov (1899–1977) vydobyl teprve pár let před šedesátkou jako americký spisovatel.
Světový věhlas si Vladimir Nabokov (1899–1977) vydobyl teprve pár let před šedesátkou jako americký spisovatel. V anglicky sepsaném románu Lolita (1955) veleúspěšně dovršil literární strategii, kterou rozvíjel už o třicet let dřív coby ruský básník v berlínském exilu; pojednal tu vysoce estetickým stylem téma vhodné spíš pro bulvár, v tomto případě pedofilní vášeň stárnoucího profesora. Reklamní anotace zněla dryáčnicky, kdo se však do příběhu začetl, ocitl se v hájemství fascinující básnické i kompoziční invence.
Ruská exilová kritika ostatně autorovi už v mládí vytýkala, že své nadání znevažuje přespříliš vykalkulovanými efekty. Zčásti měla pravdu. Zoufale se tehdy pokoušel sepsat světový bestseller, jímž by v cizím prostředí prorazil a skoncoval tak s ubíjející emigrantskou bídou. Strategie se nakonec osvědčila. Bez Lolity by si svět Nabokova nejspíš nikdy pořádně nepřečetl. I k nám přichází román Dar, velkolepá konfese, v níž se dlouze a důkladně loučí s ruskou literaturou, až šestnáct let po Lolitě.
Vynechaný Hitler
Svůj velký román začal třiatřicetiletý Nabokov psát v Berlíně na podzim 1932, tedy pár měsíců před nástupem Hitlera k moci, a dokončil jej v lednu 1937, krátce poté, co jej poměry vyhnaly i z Německa. Převážná část textu vznikala v krajně stísněné situaci. Nabokovova manželka Věra přišla jako Židovka o zaměstnání, narodilo se jim…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu