Nedostatkovější než riflovina

Riflovina. To slovo je takové domácké, asi jako dederon nebo chemlon, přesto je v něm velká dávka světáckosti: očividně není odsud, je k nám importované, čili potenciálně nedostatkové. A přesně takové jsou i obrazy Františka Matouška (1967), které jejich autor maluje právě na napnutou riflovinu. Prosté, až familiární, ale s kosmopolitním šmrncem. Přitom pro svou novou sérii obrazů s názvem Kdo mě dneska hlídá?, kterou teď vystavuje v pražské Galerii České pojišťovny, nemusel boskovický rodák ani vytáhnout paty z domu.

Kouzelná školka

Málomluvný výtvarník absolvoval AVU, když už mu bylo dvaatřicet let. Matoušek není zvyklý někam spěchat. Pravda, trochu dramatičtější období si prožil na konci 90. let, kdy se spolužáky založil skupinu Luxsus a kdy společně s Jakubem Špaňhelem pro výstavu Harmonie 98 ve Špálově galerii vytvořil popově-pornografické portréty světových topmodelek. Pak se ale vrhl na v podstatě tradicionalistická témata. Maloval krajinu, obyčejné výletní scény, které zaznamenával fotoaparátem při cestách po Česku i zahraničí. Ovšem díky tomu, že je přenášel na jemně rozpáranou riflovinu, získávaly nezaměnitelný říz. K tomu občas přidal portréty svých blízkých (pozoruhodný byl například pokus zasazovat jejich tváře ze starých fotografií do současných kulis, včetně oblečení).

Nyní namaloval své dvě děti, především dnes šestiletou dceru, jak si hrají,…