Mimochodem
Když Carl Gustav Jung předvedl Sigmundu Freudovi pacientku schizofreničku, ten okamžitě zareagoval: „Víte, Jungu, to, co jste o této nemoci vypátral, je jistě ohromující, jen nechápu, jak jste se mohl zabývat tak ošklivou ženskou.“
Když Carl Gustav Jung předvedl Sigmundu Freudovi pacientku schizofreničku, ten okamžitě zareagoval: „Víte, Jungu, to, co jste o této nemoci vypátral, je jistě ohromující, jen nechápu, jak jste se mohl zabývat tak ošklivou ženskou.“ Freud už byl v tom čase úspěšným psychoanalytikem obléhaným pacientkami, z nichž si tak mohl vybírat pouze ty krásné. Nemějme mu to za zlé, jenže se obávám, že taková selekce, jak ostatně každá selekce, dost zpochybňuje výsledky, jichž dosáhl. Ano, krása. Je známo, že bytosti schopné opravdu hluboké lásky anebo opravdu hluboké víry bývají i ve chvílích všednosti krásné. A tak není divu, že ženy se rády vrhají do velkých love story, protože intuitivně vědí, že „šílenou láskou“ zkrásní a že je to účinnější než všechny kosmetické fígle nebo plastické operace.
A zrovna tak nepochybuji, že i velké mystičky středověku schopné hluboké víry, například Kateřina Sienská, byly nádherné bytosti. Jenže to bohužel platí pro jakoukoliv víru, tedy i pro sekulární fanatismus. A hle, nejodpornější příklad: Když na počátku německé okupace přijel do Brna říšský kancléř, můj dědeček se šel na něj podívat a pak líčil mým rodičům, jak ženy při pohledu na Hitlera propadaly hysterickému nadšení, a sám za sebe k tomu v těžkých rozpacích dodal, že Hitler je krásný člověk. Mně ten dědečkův výrok připadá nepochopitelný, ale připouštím, že krása…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu