Krajina po Duškovi

O Duškově případném nástupci zatím nic nevíme. Už teď si ale můžeme vsadit na to, že odbory na dráze budou čím dál slabší. Nad vestibulem nádraží v pražských Holešovicích panuje navzdory plískanici za okny uvolněná nálada. Mezi stoly skromné kanceláře vybavené nábytkem z osmdesátých let prochází usměvavá sekretářka, z vedlejší místnosti hraje rádio country. Před pár dny to v sídle českých železničářských odborů vypadalo úplně jinak. Padala slova o tunelování, vzduchem létaly výhrůžky žalobami a celé to skončilo odchodem ikony zdejších odborů a člověka, který ovlivnil jak osud železné dráhy, tak i zdejší politiku. Jaroslav Dušek je pryč a na stole je dotaz, jestli to něco znamená i pro českou železnici.

Největší v zemi

„Asi bychom to měli přelepit,“ pokyvuje hlavou nad plastovou cedulí se jménem Dušek na letitých skleněných dveřích Jaroslav Pejša – coby první místopředseda přebírá pravomoci po odvolaném bossovi. „Místopředsedové jsme tu čtyři a teď to tu povedeme společně,“ vysvětluje situaci s tím, že o novém předsedovi se musí rozhodnout až na řádném sjezdu odborářů za dva roky. Avizovaná „týmová práce“ by měla zajímat nejen samotné železničáře, pro které byl ztělesněním odborů právě Dušek, ale i cestující, kteří na provoz osobních vlaků doplácejí skoro čtyři miliardy ročně.

Duškovi odboráři totiž po celou novodobou historii podniku…