Jak prosté,milý Edalji!

Jeho dobový portrétní snímek naznačuje, proč si George Edalji (1876–1953) prošel v Británii na počátku 20. století martyriem nesmyslného obvinění, zmanipulovaného soudu a nespravedlivého věznění: Edalji se na první pohled vymykal. Byl to míšenec, syn indického faráře a anglické matky, který kvůli špatnému zraku na svět mžoural vyboulenýma očima. Když nedaleko jejich fary ve vesnici Great Wyrley začal nějaký šílenec rozřezávat břicha kravám a koním, pro venkovany podivně vyhlížející Edalji symbolizoval typického zločince, ideálního adepta na exemplární potrestání. A jak se ukázalo, se stejnými předsudky k němu přistoupili i policisté a soudci, kteří ho prakticky bez důkazů poslali na sedm let za mříže.

Příběh George Edaljiho však v románu Juliana Barnese (1946) Arthur & George není tím hlavním. Britský prozaik si ve svižném, dva roky starém díle všímá především osudů sira Arthura Conana Doyla (1859–1930), tvůrce Sherlocka Holmese. V něm Edalji nakonec získal svého veřejného obhájce. Tak jako zhruba ve stejný čas Dreyfus získal svého Zolu a Hilsner svého Masaryka.

Přítomnost barevného kněze

Doyle se Edaljiho případu ujal ve chvíli, kdy se po smrti své ženy zdlouhavě rozhodoval, zda ze své přítelkyně udělá novou lady Doylovou. Právě tahle linie je pro Barnese nejdůležitější. Na spisovatelově vztahu k ženám totiž nenápadným,…