Američané, zůstaňte!

Další a další krvavé atentáty, boje mezi milicemi, chronicky slabá šíitsko-kurdská koaliční vláda, rozhádaný parlament. Jen těžko lze v dnešním Iráku najít oblast, která by fungovala. I proto v zemi přes nelibost americké veřejnosti i demokraty ovládaného Kongresu zůstává více než 160 tisíc vojáků. Kdo však dobře hledá, naději najde. Jmenuje se Kurdistán.

Ostrov bezpečí

Mezi zelenými kopci a horskými štíty, na území velkém jako Česko, žije pět milionů iráckých Kurdů. Návštěvník, který přistane na moderním mezinárodním letišti v hlavním městě iráckého Kurdistánu Arbílu, jen stěží pozná, že se ocitl v Iráku. Přivítají jej kurdské vlajky a pocit bezpečí. O to se už přes 16 let starají oddíly kurdské domobrany, tzv. pešmergy. Po Američanech ozbrojených po zuby není v Kurdistánu ani památky. Dokud střeží hranice a brání tomu, aby se Irák propadl do naprostého chaosu, který by zasáhl i Kurdistán, nejsou na severu země potřeba. Pešmergy si zatím vystačí samy. Více než 200 tisíc mužů ve zbrani je nejlépe vycvičenou součástí iráckých bezpečnostních složek. Tvoří je rovným dílem muži z klanu iráckého prezidenta Džalála Talabáního a jeho někdejšího rivala a současného prezidenta Kurdistánu Masúda Barzáního.

Po srpnovém útoku sebevražedných teroristů na komunitu kurdských jezídů, při kterém zemřelo na 350 vyznavačů tohoto prastarého kultu, znovu zaznělo volání po…