Po nákupech

Oskeruše je sladká hruštička, zelená a červená, a právě dozrává. Po utržení se musí nechat tři dni „zhniličkovatět“ čili odležet, pak je dobrá. Ochutná ji ale jen pár šťastlivců. V českých obchodech jsou sice k dostání plody z Nového Zélandu i z Afriky, ale tohle tradiční ovoce, které roste hlavně v Bílých Karpatech a v Českém středohoří, se koupit nedá. Tento víkend (22. až 23. září) bude jedna z mála šancí oskeruši ochutnat, a to v různých podobách. Jako plod, marmeládu, mošt nebo jako pálenku. V Tvarožné Lhotě na Slovácku totiž pořádají slavnost oskeruší.

K dostání tu bude také několik stovek sazenic. Ty jsou ještě vzácnější než ovoce. Sehnat je v zahradnictví je skoro nemožné. A přitom v poslední době řada lidí oskeruši chce. A nejen ji, zajímají se také o další staré, polozapomenuté druhy. Při vší superexotické nabídce z hobby marketů touží po nějakém tradičním, jednoduchém a vlídném stromu.

Zahradní architektka Lucie Komendová s oblibou používá prosté stromky. „Oskeruši dávám do zahrad ráda, ale ta se málokdy sežene. Mám ráda také mišpuli, černý jeřáb, moruši, kdouli…,“ vytahuje názvy jako ze zápisníčku Její pastorkyně. V těch dobách bývaly mišpule milým doplňkem sadů, ovoce na nich zůstávalo až do mrazíků. Kdoule zase dávaly pravé venkovské hospodyně mezi pravé venkovské prádlo, aby vonělo.

Právě stará tradice řadu lidí přitahuje. „Tyhle…