Dopisy

Vaše peníze, naše značka

RESPEKT 37/07

To vše bez krokodýla

Přečíst si článek „Vaše peníze, naše značka“ o něco dříve, strčila bych dnes dítě do kočárku, sedla na vlak, jela do Brna, nechala si zaregistrovat auto z ciziny tam, ukázala dceři krokodýla a večer byla zase zpátky ve Vršovicích i se značkou. Takto jsem dítě sice taky šoupla do kočárku, ale pak sedla na autobus a jela na Bohdalec. Tam jsem si postála před okýnkem, pohovořila s vlídným úředníkem (cestou od okýnka k pokladně zase sedla na autobus a sjela si na Slavii vybrat další peníze, protože jsem o 150 korun nedocenila výši poplatku – 2300 korun –, na registru platba kartou není možná a nejbližší bankomat je kilometr), abych se dozvěděla, že pro vyrozumění si mám přijet za 14 dní. To jsem ještě netušila, že než mi značku slavnostně vydají, bude to, podle vašeho článku, trvat ještě dalších čtrnáct dní. Čili tři návštěvy, tři zabitá odpoledne a to vše bez krokodýla.

Z toho plynou tato ponaučení: Buď číst Respekt již v pondělí, nebo dítě strkat do šátku, auto si nepořizovat a jezdit MHD.

A. Huliciusová

Školy nejsou obchvat

RESPEKT 36/07

Desítky hodin práce

„Problém je, že učitelé za ni z nepochopitelných důvodů nedostali zaplaceno,“ píše Marek Švehla o práci učitelů základních škol při sestavování školních vzdělávacích plánů. Možná jsem divný učitel, ale tohle mě nedojímá. Věnoval jsem se svými kolegyněmi a kolegy „desítky hodin práce“ přípravě na nejrůznější programy, které jsme si v naší škole dělali sami dávno předtím, než se začalo o školské reformě mluvit. Dělali jsme to rádi, protože dobrovolně. Práce nás bavila a nikdy jsme ji nepovažovali za „těžkou“. Byla-li za ni odměna, poděkovali jsme, nebyla-li, nezbláznili jsme se. V přípravě školních vzdělávacích plánů to bylo jinak, ale to je na samostatný článek.

Jiná věc mi vadí. Vedle učitelů, kteří „nedostali zaplaceno“, jsou tu nejrůznější školitelé na kompetence, na průřezová témata nebo na sestavování celého vzdělávacího plánu. Úroveň školení bývá chabá, přednášející většinou opakuje fráze, které naslouchající už znají z rychle vydaných brožur. Důležité však je, že tito školitelé zaplaceno dostanou. Tady se ztrácejí peníze, jež školství potřebuje jinde než ve školeních dělaných pro čárku. Někteří školitelé jsou navíc koumáci. Je znám případ podnikavce, který nabídl školeným, že jim školní vzdělávací plán sestaví sám. Nechtěl za něj moc – spravilo by to osmdesát tisíc.

Milan Zeibert, Třebíč

Děsivé obrazy starého Gringa

RESPEKT 36/07

Bierce už vyšel

Chtěl bych poopravit údaj v uvedeném textu, kde Tereza Brdečková píše, že Ambrose Bierce uvedli do české kultury v šedesátých letech Škvorecký a Zábrana. Mám v knihovně Bierceovu knížku Uprostřed života, kterou jsem si kdysi koupil v antikvariátu. Obsahuje devatenáct povídek včetně Případu na mostu přes Soví řeku, přeložila ji Božena Koppová a vyšla v nakladatelství J. Otty v Praze v roce 1909, tedy ještě za Bierceova života.

Michal Ajvaz

Fond ohrožených rodičů

RESPEKT 37/07

FOD v Brně

Nevím, zda je to problém celého Fondu ohrožených dětí nebo je to jen o konkrétních lidech, kteří FOD zastupují v Brně, ale vlastní zkušenost s jejich prací je ta nejhorší. Během kauzy mé a mých dětí se angažoval velký počet psychologů a odborníků, ale to co předváděli, bylo opravdu neuvěřitelné. Děti (tehdy 8 a 9 let) mají dodnes FOD spojený s psychickým vydíráním nejhoršího kalibru (např. „jestli nepůjdeš k mamince, něco si kvůli tobě udělá…“).

Vladimír Vlček

Omluva

V minulém čísle v článku Harmonika a přítmí lesa (rubrika Jeden den v životě) technickým nedopatřením vypadlo jméno autorky Karolíny Ryvolové. Jí i čtenářům se omlouváme.

redakce