Fond ohrožených rodičů

Kauzu týraných chlapců z Kuřimi obestírá tolik záhad, že bezradný čtenář novin obvykle neví, co si s ní vlastně počít. K dokonalému zmatení chybí na scéně vedle Jakuba Patočky, tajemné sekty a výrobců dětské pornografie už jen zástupci mimozemských civilizací. Poslední události ale naznačují, že jedno naléhavé poučení z Kuřimi se přece jen rýsuje. Dosud to vypadalo, že chuť odebírat násilím a bezdůvodně rodinám děti mají v Česku hlavně sociální pracovnice. Teď se k téhle praxi překvapivě přihlásila i organizace, která si léta buduje pověst vrchního ochránce dětských práv.

Pokud to jenom trochu jde, mělo by dítě zůstat ve své biologické rodině. Tuhle větu asi popře málokdo, kdo se zabývá sociální pomocí. V ideálním případě to znamená, že když dítě přes veškerou snahu úřadů nemůže zůstat s vlastní matkou a otcem, hledá se pečující náruč v širší rodině – prarodiče, teta, dospělí sourozenci. Až pak jsou na řadě ústavy.

Kuřimská kauza se vyvíjí jinak. Prozatímnímu umístění matkou těžce týraných dětí do zařízení Fondu ohrožených dětí Klokánek se jistě nedalo nic vytknout, dál už je to ale složitější. Klokánek nejprve zakázal kontakt s chlapci jejich otci Radku Coufalovi. Šlo o protiprávní krok bez posvěcení soudu, což kritizoval i ombudsman. (Dnes už soudní povolení existuje.) A navíc i krok těžko pochopitelný – na adresu otce v celém případu nikdy nepadlo žádné obvinění, proč mu tedy bránit v návštěvě synů? Možná Klokánek jedná na základě nějakých exkluzivních informací od policie, mohli jsme se utěšovat. Ale ne dlouho.

Minulý týden začal soud, který má rozhodnout, komu děti připadnou do péče. A Fond ohrožených dětí zveřejnil jasný úmysl chlapce získat. O totéž ovšem usiluje nejen otec Radek Coufal, ale také prarodiče – tedy hned tři bezúhonní příbuzní. Nevládní organizace stojí proti rodině, přetahuje se s ní o dítě, místo aby pomáhala. Nehledá pro Jakuba s Ondřejem nejlepší budoucnost, chce je vlastnit. To je znepokojivá zpráva.

Klíčovou dovedností, které by se dnes český sociální systém měl naučit, je totiž práce s rodinami v krizi. Pomáhat jim zvládat chudobu, učit je odpovědnosti, hledat cesty k nápravě špatných vztahů. Pokud nefungují rodiče, zapojit do péče ostatní příbuzné. Odebrání dítěte má zůstat posledním řešením. FOD, jehož činnost stát podporuje desítkami milionů korun ročně a zajišťuje mu tak výsadní postavení, však vůči rodinám velmi často postupuje silově a konfliktně.

Kuřimská kauza ukazuje, že by je měl mnohem víc zapojit do hry, jinak to začne vypadat, že si ze záchrany dětí udělal dobrý byznys.