Rozběhnutý Sarkozy

Když na začátku roku 1990 Václav Havel coby nový československý prezident začal vykonávat státní návštěvy, prohlásil v Paříži Pavel Tigrid: „Někdo by mu měl říct, ať z letadla nevybíhá, vždyť všem těm králům a hlavám států, kteří ho důstojně očekávají, takový energický vstup na scénu nahání strach.“

Obdobně rázným způsobem zahájil výkon funkce i prezident Nicolas Sarkozy, který od 16. května přebývá v Elysejském paláci a svými sliby z volební kampaně ztělesňuje institucionální, politickou i ekonomickou proměnu francouzské společnosti. Co se tedy v této zemi stalo za oněch symbolických prvních sto dnů doby hájení nové vlády?

Sliby se mají plnit

Sarkozy opravdu odstartoval v nevídaném stylu. Oproti svým předchůdcům Francouzům nabídl nejenom image prvního muže republiky v triku, šortkách, zbroceného potem po ranním joggingu, ale nasadil i strhující tempo ve vnitrostátní a zahraniční politice.

„Chci plnit to, co jsem v průběhu volební kampaně slíbil. A tehdy jsem řekl, že budu prezidentem všech Francouzů,“ prohlásil na adresu těch, kteří pranýřovali v dějinách páté republiky bezprecedentní prezidentovu strategii, otevřít vládu i důležité politické či ekonomické funkce členům opozice, jako pokus o záměrnou destabilizaci francouzské politické scény.

Sarkozymu se skutečně podařilo vtáhnout do velké politiky osobnosti socialistické strany typu Bernarda Kouchnera. Pravdou ovšem je, že kvůli tomu se ještě více…