O mém díle nevíš nic

Javier Marías

(1951) je spisovatel. Žije v Madridu. Za svá díla obdržel několik prestižních cen. Česky vyšly jeho romány Vzpomínej na mě zítra při bitvě a Srdce tak bílé, kromě toho také sbírka fotbalových fejetonů Divoši a citlivky. Jeho poslední kniha vyšla v loňském roce anglicky s názvem Your Face Tomorrow: Dance and Dream (Tvoje zítřejší tvář: Tanec a sen).

Ti, kdo mají smysl pro literaturu, hudbu či film, zřejmě zažili alespoň v mládí ten pocit, že jim „patří“ to, co čtou, poslouchají nebo vidí. Občas máte dojem, že tato díla byla vytvořena jen pro vás. Máte pocit, že autorův hlas – režisérův film nebo skladatelovy noty – byly určeny jenom vám a že vy jste tím, kdo jim nejlépe a také nejhlouběji rozumí.

Samozřejmě, časem si uvědomíte, že mnoho čtenářů, diváků či posluchačů zná tatáž díla a že mají možná tytéž pocity. A nemůžete si pomoct – oni vám je „uzurpují“, oni se po vás „opičí“.

Dezertéři

Stává se, že když ctitelé některého z umělců zjistí, že je příliš úspěšný a má množství obdivovatelů, opustí ho, dezertují a rozmnoží řady zklamaných, anebo dokonce řady pomlouvačů. Jako kdyby si mysleli: „Nuže, jestli se líbí všem těm ostatním, tak tedy sbohem.“ Nejde o elitářství ani o pocit, že už nemůžete patřit k těm „nemnoha zasvěceným“, jichž jsou již celé…