Výstavy

Pa Titull / Albánie – Kosovo, NoD, Praha, 9.–15. 8.

Nad hudebním klubem Roxy se budou každý den od šesti, osmi a deseti hodin večer promítat krátké snímky albánských tvůrců videoartu a jejich českých přátel. Například Jakuba Ferriho, Flaka Halitiho, Albana Mujy, Jana Fišera či Martina Zeta.

Mikuláš Cacara: Vše o přesných plánech, Kavárna Lucerna, Praha, 7. 8.–2. 9.

Mikuláš Cacara (1958) dříve pracoval jako kotelník, restaurátor klavírů i lepič plakátů. Většinou se zabývá figurativními plátny ve velkých formátech, v Lucerně však vystavuje poloabstraktní kompozice v jednotném kapesním formátu. „Všechny tyto kompozice jsou vlastně návrhy obrazů, které by měly být použitelné v jakémkoliv provedení a rozměru. Takže je to zase jenom záminka k vyjádření na dané téma, blízké každému a snadno srozumitelné, jako třeba ,Přesný plán na dárkově upravený soubor křivých obvinění‘ atd.,“ uvádí k výstavě její autor.

Jakub Flejšar: Figura – struktura, Galerie plastiky Art Pro, Praha, 9. 8.–2. 9.

Expozice Jakuba Flejšara (1980), čerstvého absolventa pražské VŠUP, konkrétně sochařského ateliéru Jiřího Beránka. Vnímavý průzkumník české krajiny se představuje objekty z nepravidelných dřevěných polínek a světelnými sochami ze zářivek zkombinovaných s přírodními materiály.

Zůstane to mezi námi, Karlín Studios, Praha, 8. 8.–2. 9.

„Práce mladší generace umělkyň a umělců, kteří komentují dnešní sociální strukturu přímo z jejího centra,“ jsou podle slov kurátora přehlídky Dušana Záhoranského k vidění v karlínských studiích v areálu někdejší továrny. Anton Čierny vystavuje společnou fotografii čtyř seti obyvatel svého rodiště Diviacké Nové Vsi, kterou pořídil na místním fotbalovém hřišti: nechal přitom na každém, jak se bude chtít na snímku tvářit. Gabriela Horáková se prezentuje fotografickou dokumentací akce, během níž svým příbuzným rozeslala dvanáct částí obrazu, které – jak se ukázalo během velkého rodinného setkání – dohromady složí její autoportrét. Roman Štětina ukazuje pohlednice, které zasílal do obcí zaniklých po druhé světové válce a které se mu logicky vrátily (až na jednu, kterou ztratil) zpět. Dále jsou k dispozici práce Petra Vrábeĺa, Petra Maukše, Tomáše Svobody či Jana Vidličky. Jak uvádí kurátor Záhoranský: „Cílem vystavených prací není získat definitivní podobu – stát se galerijním objektem. Pracují s odstupem a ponechávají si neuchopitelný tvar. Tato poetika nepřesnosti má podobnou vlastnost jako vůně nebo zápach, které jsou sice neviditelné, ale dokážou neznámý prostor velmi dobře zaplnit a tím popsat.“

Miloš Šejn: Obrazy a instalace, Dům umění České Budějovice, 15. 8.–16. 9.

Letos šedesátiletý výtvarník ukazuje průřez svou tvorbou z posledních patnácti let prostřednictvím jakýchsi katalogových hesel. Vedoucí ateliéru konceptuálních tendencí na pražské AVU do Budějovic přivezl videozáznamy svých akcí zaměřených na zkoumání přírody, zvukovou instalaci, jednu výtvarnou kreaci vytvořil přímo na místě.