Editorial

V politice jsou momenty, které vyvolávají vášnivé spory. V Česku je to dnes nepochybně případ Jiřího Čunka, kterému se v tomto čísle věnujeme na komentářových i zpravodajských stránkách. Jak uvidíte sami, případ si to určitě zaslouží.

Podobně vzbuzené emoce nedávno ve Francii provázely prezidentskou volbu. Řada levicových intelektuálů prohlašovala, že úspěch pravicového kandidáta Sarkozyho znamená konec francouzské demokracie a svobody. Mezi prezidentovy kritiky patří i přední intelektuál Bernard-Henri Lévy, který na str. 29 vysvětluje, proč není stoupencem Sarkozyho. Argumenty stojí za přečtení, uniknout by ale neměl hlavně závěr jeho eseje: „Je zvláštní mít prezidenta, s nímž by vás mohlo sbližovat tolik věcí (jeho zahraniční politika, velkorysost, styl) a od něhož vás zase tolik věcí hluboce odděluje (jeho vize Francie, nenasytný vztah k paměti, cynismus). Bude to mým osudem po dobu následujících pěti či deseti let. Ale proč ne? Je to tak v pořádku.“ Chladný odstup Lévyho od politiky je inspirativní.

Časy, kdy se Češi mluvící anglicky dočkávali poplácávání po zádech, závistivého mručení a nabídky na práci jim samy padaly do kapsy, jsou nepochybně už pryč. I tak je angličtina stále vstupenka do velkého světa příležitostí. Dalo by se tedy očekávat, že vzdělávací systém bude klást velký důraz na jazykové programy. Zatím jsou ale výsledky spíše rozpačité. Silvie Blechová, která umí anglicky téměř stejně dobře jako česky, se vydala do škol zjišťovat, kde je problém.

Vážené dámy, vážení pánové

Příjemné čtení vám přeje

Erik Tabery