Všichni prezidentovi mladí soudci
Snahu dvou mladých justičních čekatelů vymoci si u soudu na prezidentovi republiky jmenování soudcem vidí každý jinak.
Snahu dvou mladých justičních čekatelů vymoci si u soudu na prezidentovi republiky jmenování soudcem vidí každý jinak. Hlava českého státu to považuje – řečeno slovy prezidentova kancléře Jiřího Weigla – za „pokus justice popřít ústavou zakotvené rozdělení a vyvážení moci mezi exekutivou, legislativou a justicí a vydobýt si na tomto precedentu podíl na moci svěřené prezidentovi a vládě“. Pro jiné však úsilí Petra Langra a Jaroslavy Krejčíkové může symbolizovat boj za ústavnost a demokracii v České republice.
Automat svět
Ve svých kritických prohlášeních na adresu „nikým nekontrolované justice“ prezident tiše opomíjí jednu podstatnou věc: když se před dvěma lety rozhodl nejmenovat kvůli přílišnému mládí několik desítek justičních čekatelů, činil tak v rozporu se zákonem. Ten totiž požadoval, aby se podmínka dosažených třiceti let věku nevztahovala na již existující justiční čekatele. To mělo chránit lidi, kteří nastoupili k výkonu své praxe ještě před změnou podmínek, tedy před tím, než byl posunut požadovaný věk pro jmenování soudcem z dvaceti pěti na třicet let. Aniž to nyní kdokoliv zmiňuje, prvního vychýlení rovnováhy mezi třemi mocemi ve státě se dopustil sám prezident svévolným ignorováním výslovného přání zákonodárce.
V tomto světle je také třeba číst rozhodnutí soudů, které namísto aby si uzurpovaly cizí moc, prosazují základní princip každého právního státu: totiž to, že jsou jeho orgány vázány…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu