Vteřinový záblesk naděje

Nezaměnitelná poetika finského režiséra Aki Kaurismäkiho je plná paradoxů. Platí to i o Světlech v soumraku – posledním dílu jeho volné „trilogie o nezaměstnanosti“, který právě přišel do českých kin. Životy outsiderů, o kterých vypráví, jsou bezútěšné jako věčné soumračné šero zahalující ve filmu přízračně liduprázdné Helsinky, ale způsob, jakým vypráví jejich příběhy, obsahuje pořádnou dávku osvobozujícího humoru.

Režisér si ironicky pohrává s pravidly tradičních žánrů (ve Světlech v soumraku si do parády vzal klasický americký film noir), ale hrdiny vykresluje beze stopy sarkasmu. Vždy stojí na jejich straně barikády, v boji za šanci na slušný život.

S medvědem v zádech

Alergii na jakoukoli nespravedlnost má samorostlý bouřlivák v krvi. Před pár lety udělal cestou na newyorský festival přímo na helsinském letišti čelem vzad, když se dozvěděl, že na přehlídku nedostal vízum jeho režisérský kolega Abbas Kiarostami z Íránu. A letos odmítl na protest proti Bushově politice v Iráku delegovat Světla v soumraku do soutěže o Oscary.

Po komerční stránce není doma prorokem. Světla v soumraku vidělo v kinech dvanáctkrát méně lidí než nejúspěšnější finský film loňské sezony Matti – ságu o tragickém osudu legendy ve skoku na lyžích Mattiho Nykänena. Současná finská kinematografie přitom čerpá pořád ze závanu čerstvého vzduchu,…