Ve hvězdách

Věkový průměr událostí, ke kterým se obvykle vracíme v této rubrice, by určitě neklesl pod sto let. Vždyť se tu psalo třeba o generálu Laudonovi, prvních pirátských válkách, či dokonce o svatém Františku Xaverském.

Každotýdenní vášnivá debata redakce, o kom psát tentokrát, měla ale překvapivého vítěze. V posledním kole byl na body nečekaně poražen legendární boxer Muhammad Ali, který ve středu oslaví pětašedesáté narozeniny –, a to českou vládou.

Proč o ní psát právě do této rubriky? Je nepochybné, že povolební vyjednávání v Čechách vstoupí svou délkou do dějin. Už teď je evropskou raritou.

Nestává se často, aby jmenování vlády prezidentem vyvolalo tak malý zájem u médií i veřejnosti. Jen málokdo totiž věří, že Topolánkova druhá vláda má ve sněmovně šanci na úspěch. Má pak vůbec cenu rozebírat plány ministra zemědělství či šéfky rezortu obrany, když za chvíli už tam zřejmě bude sedět někdo jiný?

Nechceme tvrdit, že šance Topolánkova týmu jsou nulové, ale spoléhat se na „zaručené“ zprávy poradců šéfa ODS nebo šéfa ČSSD je velmi ošidné. Na otázku, jestli vláda dostane na konci tohoto týdne důvěru, se nedá odpovědět jinak než názvem této rubriky. Je to ve hvězdách.

Dodržme ale žánr tohoto sloupku a popišme, jak k této unikátní situaci došlo. V první polovině loňského roku začaly vyplouvat na povrch šokující informace o provázání představitelů sociální demokracie s podsvětím. Svým způsobem logický dopad osmi let nepřetržitého vládnutí této strany. To mělo pochopitelně vážný vliv na styl předvolební kampaně, která byla silně vyhrocená.

Největší strany ODS a ČSSD se navíc vzájemně vzdálily i díky tomu, že zatímco ta pravicová slibovala reformy, levicová naopak garantovala neměnnost dnešní podoby sociálního státu. Jiřího Paroubka to dokonce vedlo k napsání článku, ve kterém voličům slíbil, že po volbách nevznikne velká koalice, která by byla zradou na voličích.

Načež přišel volební pat, kdy zelení, lidovci a občanští demokraté získali ve sněmovně sto hlasů a nečekaně sjednocená sociální demokracie s komunisty zbývající stovku. A pak to začalo: zpochybnění regulérnosti voleb Jiřím Paroubkem, vyjednávání o trojkoalici, potom menšinové vládě ODS s podporou ČSSD, následně menšinové vládě sociálních demokratů a lidovců s pomocí komunistů, pak o velké koalici a nakonec zase o trojkoalici.

Někdy to mělo i bizarní rozměry, které určitě veřejnost otravují, dokonce se dá říct, že všichni aktéři selhali, prezidentem počínaje a stranami konče. Nepochybně se ale snažili a snaží nejednoduchou situaci řešit.

Co ještě dodat k vládě, která si jde do sněmovny pro verdikt? Tým má celkem dobré složení, solidní program, ale slaboučkou šanci obé zužitkovat. I kdyby se našel nějaký náhodný hlas pro vládu z řad sociálních demokratů, nikde není jistota, že stejný hlas přijde i při hlasování o reformních zákonech. Stále platí – jediné řešení jsou předčasné volby.