V zrcadle rakouské vlády

Rakousko má vládu. Na tom není nic divného, ač od voleb uplynulo více než čtvrt roku. Kabinet Alfreda Gusenbauera stojí na velké koalici sociálních demokratů (SPÖ) a lidovců (ÖVP). Ani to není v regionu výjimka, nahlédneme-li do Německa Angely Merkelové. Přesto se otazník do rakouského budoucna podobá více českému než německému.

Česko si užilo čtyř let opoziční smlouvy, pak dalších čtyř let vlády socialistů a nyní, sedm měsíců po volbách a s agilní trojicí Klaus–Bém–Paroubek ve střehu, tu stále visí nejistota: neotevírá se návrat k něčemu neblahému, čeho jsme se prý již zbavili?

Podobná nejistota visela i nad Rakouskem, když 1. října vyšlo najevo, že bez socialistů ani lidovců to nepůjde: neotevírá se návrat k neblahé velké koalici (1986–99), která zacementovala „proporční systém“ a vydláždila cestu Jörgu Haiderovi? Podívejme se tedy, s jakou velkou koalicí a jakým kabinetem máme tu čest.

Rakousko nevstoupilo podruhé do téže řeky už proto, že sedm let vlády Wolfganga Schüssela zemi změnilo velmi výrazně. Privatizace velkých podniků a pokles daňové zátěže učinily z Rakouska útočiště atraktivní i pro Němce, kteří se předtím dívali na jižní sousedy svrchu. V těchto věcech nová vláda nic měnit nebude. Bude proti oživování projaderné politiky v rámci EU, ale to už je rakouská tradice. Dokonce se zachová školné na univerzitách, což je proti požadavku socialistů. Studenti se z něho mohou vykoupit prostřednictvím veřejně prospěšných prací – připomíná to jakýsi alternativní trest.

Gusenbauerův kabinet se tedy nevrací do roku 1999, ale začíná tam, kde předchůdci skončili. Další sporný bod, nákup stíhaček Eurofighter (na něm před čtyřmi lety zkrachovala téměř hotová vláda lidovců a Zelených, málem první černo-zelená na světě), je dán k ledu. Jak to ovšem bude s „proporčním systémem“, s poměrnou provázaností obou velkých stran s odbory i správními radami státních akciovek, se neví. Schüssel ho rozetnul vládní účastí s haiderovci. Gusenbauer ho chtěl za svou stranu rozetnout ještě jako opozičník s aférou odborářské banky Bawag, ale narazil. Takže uvidíme.

Ani personálně nejde o revoluci. Odešli kancléř Wolfgang Schüssel (i z čela ÖVP) a ministr financí Karl-Heinz Grasser, ale lidovci si podrží rezorty zahraničí, financí (nový šéf ÖVP Wilhelm Molterer) a získají vnitro.

Rakousko bývá pokládáno za zrcadlo Česka a něco na tom je. Snad nejpozoruhodnější srovnání teď nabízejí rezorty kultury. Helena Třeštíková symbolizuje kultivovanou filmařku a lidskou slušnost, leč bez průpravy ve státní správě či managementu. Claudia Schmiedová (SPÖ) zosobňuje ženskou i profesní emancipaci pro 21. století – bezdětná „single“, rozhodná bankéřka a členka správních rad akciovek, v představenstvu Vídeňských symfoniků odpovídá za finance a na vysoké škole ekonomické přednáší téma „role hospodářství v literatuře“. Nechme se překvapit, jak která dáma uspěje.