Mám právo na svůj byt

Oproti české tradici novoroční projev francouzského prezidenta probíhá těsně před vypuknutím všeobecného veselí a oslav, tedy v silvestrovský podvečer. Což je svým způsobem prozíravé. Občané ochotní vyslechnout roční bilanci i nové vize hlavy státu jsou toho ještě způsobilí a dosud je nesouží ani eventuální ranní kocovina.

Závěrečný den loňského roku, a podle všeho naposled, takto oslovil národ Jacques Chirac. Možná i proto otevřel téma, kterým se dodnes zabývá celá Francie i všichni kandidáti na nejvyšší státní funkci, neboť prezidentské volby začnou za tři měsíce. Chirac totiž mimo jiné vyzval vládu, aby urychlila přípravu zákona o právu na byt.

Pro koho – a od koho

Na první pohled revoluční věc přitom ve Francii není žádnou novinkou. O podobném projektu se zmiňovalo už tzv. Quilliotovo legislativní opatření z roku 1982 o pronájmech bytů. O třináct let později pak Ústavní rada uznala konstituční hodnotu tohoto návrhu a tím se otevřela cesta k možnému přijetí zákona z evropského pohledu bezprecedentního. V červnu 2006 pak kabinet premiéra Villepina na základě zprávy Hlavní komise bytové politiky navrhl lokálně vymezené experimentování s právem na byt.

Dle informací deníku Le Monde by toto zkušební období mělo být završeno přijetím příslušného zákona někdy okolo roku 2012. Jestliže je tady na první pohled zřejmé, že Francie k nárokovému právu na byt pro všechny směřuje, realita je jako obvykle jiná.

Už samotný Chiracův výraz…