Samozřejmé divy světa

Nad soutěží o nejvýznamnější památky planety se dá mávnout rukou. Je to ale i šance si připomenout, jak a proč vlastně monumenty vznikaly.

Od dob antické filozofie lze evropské myšlení charakterizovat ideou, podle níž je člověk pán přírody a stává se mírou všeho. Staří Řekové byli zkrátka opojení výplody lidského umu a rozumu. Není proto náhodou, že první soupis sedmi divů světa vytvořených rukou člověka má na svědomí helénský učenec Filón Byzantský.

Později následovaly další seznamy architektonických, uměleckých či technických děl, které lidstvo fascinovaly, vyrážely mu dech. Minulý týden k nim přibyl poslední a stojí za ním Švýcar Bernard Weber. Oproti předešlým soupisům sestavovaným jedinci či skupinami odborníků se ale díky internetu na této akci tentokrát mohla podílet doslova celá planeta.

Což by mohl být div osmý. Ale komu dneska vyrazí dech možnost telefonovat uprostřed oceánu nebo mailem komunikovat s protinožci? Současný člověk už plody svého umu a rozumu není opojen jako jeho předkové, ale bere je za samozřejmost.

Tragické okolnosti

Na Weberově seznamu tak nefiguruje ani jeden z nebetyčných mrakodrapů, jež se ježí po celé Zeměkouli, natož gigantické mosty, podmořské tunely, tovární komplexy či obrovské administrativní budovy typu amerického Pentagonu. Přitom tam mohly být, časovou hranici zrodu neobvyklého díla představoval letopočet 2 000. Až na betonovou sochu Krista Vykupitele, pozorující od roku…