Do oblak a zase zpátky

Účast režiséra Lee Chang-donga na karlovarském festivalu nevzbudila žádný zvláštní zájem. V pátek, kdy korejský tvůrce uváděl v Puppu svůj nový film Skryté paprsky slunce (viz rámeček), přitahoval pozornost mnohem víc příjezd Dannyho DeVita. To se stává, ale přesto bychom neměli zapomenout, že jde o největší režisérskou osobnost, která si letos našla cestu do hotelu Thermal. Platí to minimálně kvůli dvěma jeho posledním filmům, které postupně okouzlily publikum i kritiky filmové přehlídky v Benátkách a v Cannes.

V polovině devadesátých let jste stál přímo u zrodu tzv. korejské nové vlny. Co bylo podle vás hlavní příčinou boomu této národní kinematografie, díky němuž se nyní ve vaší zemi točí na sto filmů ročně?

Katalyzátorem byla asijská ekonomická krize v roce 1997. Po ní z filmového průmyslu vycouvaly velké obchodní konglomeráty. Nahradily je finanční skupiny, které do filmů investovaly formou rizikového kapitálu. Díky tomu dostalo šanci točit filmy mnoho mladých, talentovaných tvůrců.

Dva roky jste byl ve své zemi ministrem kultury a cestovního ruchu. Jak jste se dostal na tuto pozici? A jak jste se v ní cítil?

Tu práci jsem dělat nechtěl. Ale prezidentský kandidát Roh Moo-hyun dal před volbami v únoru 2003 slib, že na místo ministra dosadí někoho z oboru. Potom se už ve funkci obrátil na mne a já jsem na jeho nabídku kývl. Nijak…