Obraz mezi řádky
Wim Wenders (1945) je jeden z nejvýznamnějších německých filmových režisérů.

Wim Wenders
(1945) je jeden z nejvýznamnějších německých filmových režisérů. Proslavil se filmy Paříž–Texas (1984), Nebe nad Berlínem (1987), dokumentem o kubánských hudebnících Buena Vista Social Club (1998) a The Million Dollar Hotel (2000). Je známý též jako fotograf a producent. Publikoval jednu fotografickou knihu a tři sborníky filmových textů – výběr z jeho kritik, esejů a rozhovorů vyšel česky pod názvem Dech andělů.


Jak víte, jsem filmař a fotograf, a proto zůstanu u svého řemesla a budu uvažovat o problému evropské duše z hlediska člověka, který zachází s obrazy. Odkud začít? Připadá mi tu užitečné anglické slovo „image“. Image Evropy je i značka, produkt množství dávných obrazů, příběhů, legend, propagandy, vlastních zkušeností s tímto produktem a také výsledek a suma autority Evropy.
Nemohu se zbavit podezření, že když hovoříme o tom, jak „dát Evropě duši“, myslíme tím především tuto „image“, a vlastně bychom měli říkat „vrátit duši pošramocenému obrazu Evropy“. To mi připadá opravdu naléhavé. Evropská image vážně utrpěla. Především při bolestné vzpomínce na bídu a neúspěch euroústavy. Evropa má špatnou pověst u velké části mládeže. Už není lepší než pověst zbytku globalizovaného světa.
Mladí Evropou pohrdají
Před několika dny jsem byl na summitu G8 v Heiligendammu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu