O odkládání

„Kdo jednou odkládá, odkládá možná navždy,“ citoval před deseti lety Respekt německého kancléře Helmuta Kohla. Jeho slova zazněla po summitu Evropské unie v nizozemském Amsterdamu, který měl definitivně potvrdit, že se Unii podaří splnit termín přijetí společné evropské měny. To se také stalo a jako hotové peníze se v lednu 2002 dostalo euro do oběhu. Jenže Kohl se tehdy nevyjadřoval k euru, ale k druhé zásadní otázce, která se amsterdamským summitem nesla, totiž změně rozhodovacích mechanismů v Unii. Summit zablokoval změnu rozhodovacího mechanismu EU z konsenzu na většinový, o které se mluvilo jako o jedné z hlavních podmínek dalšího rozšiřování EU.

Češi si od té chvíle museli na ono rozšiřování počkat ještě dalších sedm let a na zavedení společné evropské měny si zřejmě ještě pár let počkají. „Po posledních hospodářských peripetiích v Česku se zdá, že v Unii bychom nebyli ,českým tygrem‘, ale spíše Portugalskem. Při realistickém pohledu to není tak špatná vyhlídka, ale otázka zní, jak se na to dívá Brusel. Přiznejme si: u nás firmy neplatí 10% daň ze zisku a jednou z úředních řečí není angličtina jako v Irsku, takže bychom Británii za deset let asi nedohnali,“ psalo se dále v komentáři. Češi zatím Británii skutečně nedohnali, s trochou nadhledu se dá ale říct, že slova o středoevropském tygru ve vztahu k vysokému růstu HDP ze strany evropských politiků přece jen…