Kouzlo bruselského smíření

Evropské politické špičky, zdá se, po dvou letech procitly do reality. Skutečné problémy, jejichž řešení od nich voliči očekávají, totiž nespočívají v reformě bruselských institucí. Když začal v sobotu v šest hodin ráno Neil O’Brien z londýnského think-tanku Open Europe rozesílat po Evropě otrávené e-maily, bylo jasné, že to v Bruselu nakonec všechno dobře dopadlo. Jenom zhruba o hodinu dříve došli evropští státníci po dvou letech hádání a mnoha hodinách závěrečného vyjednávání k závěru, že se přece jenom dohodnou na nové podobě Evropské unie a ukončí vleklou krizi, do které se společenství propadlo po krachu ústavních referend na jaře roku 2005. Výsledek?

Podle skeptického O’Briena, jehož think-tank jinak reprezentuje názory velmi podobné postojům britských konzervativců a české ODS, schválily hlavy států na summitu v Bruselu z devadesáti devíti procent přesně to, čemu se až dosud říkalo Smlouva o Ústavě pro Evropu neboli evropská ústava. „Pokud se podíváte na detaily, je jasné, že je to prostě stará ústava pod jiným jménem,“ soptil v sobotu z obrazovky počítače šéf Open Europe a vyjmenovával hned čtyřicet zásadních oblastí, ve kterých nedošlo k žádným nebo jen kosmetickým změnám.

Staré, ale přeci nové

Nasupený londýnský euroskeptik nemusí své zklamání nijak skrývat – není politik, a nemusí tudíž nic prodávat doma voličům. Proto nevidí důvod k radosti, když se původně zamýšlený…