Bezvadný kluk s fotoaparátem

Snílků, odvážlivců a všech těch, co v sobě měli něco výjimečného, co viděli v životě i něco jiného, než vidíme my, lidé upracovaní a ustaraní, není mnoho.“ Citátem zapůjčeným od rumunského prozaika Mircey Eliadeho lze vhodně otevřít portrét českého fotografa Bohumila „Boba“ Krčila, jemuž od 20. června uspořádala velkou a reprezentativní výstavu Galerie hlavního města Prahy.

Osudy obou jmenovaných se v lecčems shodují. Oba opustili svou rodnou zem v mladistvém věku a procestovali kus světa, aby se nakonec usadili ve Spojených státech, kde je zastihla smrt. Jestliže však Eliade zemřel ve vysokém věku coby světově proslulý historik náboženství a spisovatel, Bob Krčil podlehl dlouhé nemoci na prahu pouhé čtyřicítky, v nouzi a širšímu publiku neznámý. Přesto se podivuhodným způsobem jeho dílo pravidelně zjevuje, připomíná.

Bedna z New Yorku

Na začátku to byla novinová zpráva o jeho smrti a zejména ojedinělém průběhu života. Shodou okolností se pár měsíců nato v Paříži objevil soubor Krčilových fotografií z Afghánistánu i amerických portrétů vydaný Kolářovou Edicí K. Kvalita i estetická hodnota těchto snímků vyvolaly zájem autora těchto řádků po dalším pátrání. Po několika letech tak došlo k setkání s jeho matkou žijící v Prostějově. Den před schůzkou paní Uhrdinová obdržela ze Švédska Bobovy náhodně nalezené deníkové zápisky z prvních let emigrace, které…