Bezkrevné repete

Na úterní ospalé odpoledne je v pražské Valdštejnské jízdárně až nečekaně rušno. Důchodkyně procházejí jedna za druhou fotobuňkou ve dveřích a hrnou se vstříc Kleopatře, pověšené v čele sálu. Arcidílo malíře Jana Zrzavého (1890–1977) běžně visí ve Veletržním paláci, ale ve stálé expozici Národní galerie nevyvolává zdaleka takovou pozornost jako tady, pár metrů od Zámeckých schodů, kde jeho autor před lety bydlel.

„Zrzavý má takový autoportrét, fotku: stojí před zrcadlem, na sobě tepláky, dívá se na sebe a–jak bych to řek. Prostě pod těma teplákama se mu dme moudí,“ nese se galerií tichá poznámka výtvarníka Michala Pěchoučka a jedna z důchodkyň nenápadně natahuje uši.

Když byly nyní čtyřiatřicetiletému Pěchoučkovi dva roky, věnoval před smrtí Zrzavý všechno, co neprodal, Národní galerii. Více než 100 obrazů a 1500 kreseb. Dnes část konvolutu galerie vystavuje u příležitosti třicátého výročí Zrzavého úmrtí a Pěchoučka oslovila, aby k expozici natočil filmový dokument. „Máme zákon o registrovaném partnerství a televizní reality show jsou plné daleko bizarnějších zjevů, než byl Zrzavý,“ tvrdil na tiskové konferenci k retrospektivě šéf sbírky kresby Národní galerie Ondřej Chrobák. Poněkud neobratně se tak snažil zaktualizovat odkaz malíře, který se celý život vyrovnával s homosexualitou, kvůli níž na něj valná část okolí hleděla skrz prsty.…