Španělská těžká rána

Zazněla na madridském letišti Barajas. ETA jí pod čtyřmi tisíci tunami betonu pohřbila devítiměsíční naději na mír. Zároveň zasáhla dosud úspěšné premiérování Rodrígueze Zapatera.

Spali. Možná byli vysílení únavou z čekání na přílet letadla napěchovaného příbuznými z Ekvádoru. Možná chtěli ušetřit za hotel, a tak usnuli přímo v autě ve druhém poschodí parkoviště modulu D. Dva zabití Ekvádorci a další stovka zraněných jsou výsledkem teroristického výbuchu z 30. prosince, který předem oznámila baskická ETA. Mrtví přistěhovalci se přidali k smutnému číslu osmi stovek obětí separatistů v průběhu čtyřiceti let jejich násilného tažení. Parkovací místo, kam si pro ně přišla nečekaná smrt, mělo číslo 307.

Když k ruinám dorazil španělský premiér José Luis Rodríguez Zapatero, ve vzduchu byl ještě cítit zápach spáleniště. Španělský lídr ve svém krátkém čtyřminutovém projevu na místě výbuchu však nemluvil o konci mírového procesu – nadějně započatého před devíti měsíci, když ETA vyhlásila příměří –, přestože ve Španělsku teď nikdo nemluví o ničem jiném.

Tento politik se po troskách, jež zbyly po teroristických útocích, obrazně řečeno procházel už dvakrát. Těsně po výbuších v Madridu 11. března 2004, kdy explodovaly vlaky s nevinnými cestujícími, ho násilí spjaté s al-Káidou nepochybně popostrčilo k moci. Tentokrát útok baskických teroristů jeho pozici poprvé vážně…