Konkurence mezi diplomy

Evropa chce být konkurenceschopná, avšak není připravena přijmout konkurenční prostředí, říká Esko Aho, bývalý finský předseda vlády a současný poradce Evropské komise pro otázky reformy. A kdyby vás zajímalo, v čem Evropa usiluje o dosažení světové špičky, když je přitom odhodlána vzdorovat tržním silám a zákonům konkurence, nebylo by od věci podívat se na zoubek v první řadě evropským univerzitám. Jsou ctěny jako chlouby národa, často je financuje a mnohdy i ovládá stát a někdy jsou k prasknutí přeplněny funkcionáři dosazenými podle politického klíče. Ve velké části „staré Evropy“ univerzity rozdávají cenný produkt, tituly, víceméně zadarmo. To je vcelku účinný způsob, jak se vyhnout tlaku spotřebitelů. Před konkurencí je pak chrání i faktory jako tradice, národní pýcha nebo jazykové bariéry.

Šťastná shoda okolností

V soukromé sféře EU vždy usilovala o zvýšení konkurence na trzích se zbožím a kapitálem. Evropská komise usilovně rozbíjí kartely a snaží se (někdy i úspěšně) bránit národním vládám v zachraňování ztracených případů z peněz daňových poplatníků. Avšak EU (což je zcela v pořádku) nemá pravomoci k tomu, aby regulovala vzdělávací politiku. Želbohu, mnohde v Evropě to znamená, že o fungování univerzit rozhodují dotace, mikromanagement a monopoly vytvořené literou zákona. Není pak divu, že mnohá slavná jména jsou dnes jen stínem toho, čím kdysi bývala.

Uvolnění „plného potenciálu“ univerzit a &„…