Kubice dostal šanci

Závěr dokumentu státních zástupců Kubiceho v podstatě podpořil. Jde o to, nakolik mu různé zákony bránily svobodně říkat to, co řekl, a nakolik vytváří prostředí „zvýšeného rizika zneužití moci. Tuzemští politici si uštědřili nepříjemný políček a zase za to může Kubiceho zpráva. Respektive nenápadná věta z minulého úterý, že jeho zpráva byla – podle státních zástupců, kteří ji prověřovali – nepravdivá a nepotvrzuje prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. My nic, to Kubice, odpovídali představitelé ODS na mikrofony tváří v tvář překvapivému sdělení. My to říkali od začátku, začali se ohnivě ozývat sociální demokraté.

Kdyby politici a nakonec i novináři pátrali, o čem vlastně zpráva státních zástupců je, mohli ušetřit nervy sobě i veřejnosti. Rozumně a prozíravě se nakonec zachovala především nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká, která zprávu pracovní skupiny státních zástupců zpřístupnila. A dokument, jak si mohou všichni přečíst, je o úplně jiných věcech než o propagované nepravdivosti. Je hlavně o tom, zda se měl Kubice právo zachovat, jak se loni koncem května zachoval, a říká právnickou řečí a s výhradami, že vlastně ano. Protože otevřenost státní správy a svoboda projevu jsou nade vše.

Zůstal by v tom sám

Ale zůstaňme ještě chvíli u politiků. Bylo opravdu zoufalé sledovat zmatek ve tvářích Ivana Langera a Jana Vidíma, když jim novináři strkali před tvář diktafony a ptali se jich, co odhalení, že zpráva je nepravdivá, říkají. „Nevíme to, budeme si chtít zprávu přečíst,“ měli odpovídat. Místo toho veškerou odpovědnost přehazovali na Kubiceho a jeho muže. K bombastickým a hloupě vítězoslavným vyjádřením Jiřího Paroubka a jeho spolustraníků je škoda něco dodávat.

Za všechnu tu trapnost mohlo nešťastné vyjádření tiskové mluvčí vrchního státního zastupitelství Ireny Válové, že „Kubiceho zpráva o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy se nepotvrdila“. Ale nebylo to tak. Pracovní skupina státních zástupců, která Kubiceho zprávu prošetřovala, nemá nejmenší právo něco takového sdělovat. To přece mělo být právníkům Langrovi a Sobotkovi zřejmé. Válová druhý den tvrzení opravila – pouze jsme řekli, že název zprávy neodpovídal obsahu. Ani to není přesné, ale teď to už není důležité.

Politiky, novináře i veřejnost mělo varovat před ukvapeností ještě jiné sdělení jiných státních zástupců. Těch z pražského státního zastupitelství, kteří ve středu oznámili, že Kubiceho trestní stíhání za vypracování zprávy a její prezentaci před poslanci výboru pro obranu a bezpečnost bylo neoprávněné. Kdyby se něčeho dopustil, těžko by nebyl obviněn. Ale i to je už dnes zbytečné rozebírat. Máme před sebou text zprávy pracovní komise, a tak se zabývejme chvíli jí samotnou.

Svoboda projevu

Pracovní skupina čtyř právníků z vrchního státního zastupitelství vznikla loni v červnu na popud Vesecké. Bude dobré si připomenout proč. Kubice se neobrátil na poslance se svou analýzou (přesnější by bylo říct se sběrem informací, které jsou povinny policejní týmy při vyšetřování seskládat) jen tak z plezíru. Obával se tehdy, že vyšetřování závažných případů, kterými se zabývala jeho jednotka, je ovlivňováno politiky.

A nešlo o nic menšího než o vyšetřování miliardových podvodů ve státním podniku Čepro, vraždu Františka Mrázka, muže s kontakty na politiky i policisty, korupci v obchodu s biolihem nebo podvod v deblokaci dluhu Kazachstánu vůči ČR. Ze svého pohledu měl Kubice pro alarm pádné důvody: vždyť došlo k dnes už prokazatelně smyšlené kriminalizaci jeho podřízených, proběhla účelová razie inspekce v jednotce ÚOOZ, zdržovalo se vydání povolenky k důležité domovní prohlídce, vyměňovali se dozorující státní zástupci ve vyšetřovaných případech, ÚOOZ měl k dispozici odposlechy významných policistů i politiků, z nichž se pokusy o ovlivnění daly logicky dovodit.

Zpráva pracovní skupiny říká, že to Kubice trochu přehnal (přesně řečeno, neshledala Kubiceho argumenty k vystoupení vesměs oprávněnými). Indicie o ovlivňování prý nebyly tak zlé a Kubice neměl před poslanci mluvit, protože nebyl zbaven mlčenlivosti. Nicméně i sami zpracovatelé zprávy připouštějí, že nemají nejmenší právo zasahovat do vyšetřování, které řeklo (a předtím i sama Vesecká), že Kubice je v tomto ohledu nevinný.

Důležitější je jiná věc, závěr dokumentu státních zástupců, který Kubiceho v podstatě podpořil. Jde o to, nakolik zákony o mlčenlivosti a zákazu poskytovat informace o probíhajícím vyšetřování bránily Kubicemu ve svobodě projevu. Tedy v tom, aby měl právo říkat to, co řekl. Těchto omezujících zákonů je v Česku přespříliš, říkají státní zástupci, a v takovém množství a podobě „vytváří zvýšené riziko zneužití moci, mnohdy spojené s korupcí, či dokonce s pronikáním zločinu do veřejné správy“.

Zlatá slova. Tady už opravdu nejde o hádky o oprávněnost Kubiceho jednání, ale o průlom. Všichni, kdo se vážně zabývají korupcí, bratříčkováním politiků s podnikateli, machinacemi se státními zakázkami a jejich vyšetřováním, vědí, že otevřenost je cesta, jak z toho ven. Teď to máme černé na bílém, od expertů, potvrzené nejvyšší státní zástupkyní a jejím vyjádřením, že nemá k dokumentu co dodat.

Nikoli bádáním nad tím, zda to Kubice přehnal, zda měl, či neměl pravdu, ale změnou systému, který zastaví korupci a prorůstání organizovaného zločinu do státní správy, by se měli politici zabývat.

Dobrý výsledek

Pořád tu ale zůstává ještě jedna klíčová otázka. Je Kubiceho zpráva dokumentem o korupci, zneužívání moci a jejím spojení s organizovaným zločinem, který navíc prokazuje zasahování politiků do nezávislého vyšetřování? K tomu druhému experti pověření vyšetřováním říkají, že ani jeden státní zástupce, ani jeden policista, kteří se pátráním po zásadních zločinech naznačených v Kubiceho zprávě zabývali, nebyli přímo ovlivněni politiky. Ale stěží si představit politika, který zvedne telefon a volá policistům a státním zástupcům, kteří na něm a jeho možných trestných činech mohou pracovat. Tak se to nedělá, hledají se cesty přes spřízněné duše, kličky, jak vyšetřování ztížit, a to se dělo. Jak jinak zastavit pátrání v případu, který se týká spolustraníků, než přes spřízněnou inspekci a kriminalizaci lidí, kteří je prověřují?

Je pravda, že Kubiceho zpráva prorůstání organizovaného zločinu nedokazuje, jen naznačuje. A je chybou, že jedenáct měsíců, které uplynuly od jejího zveřejnění, nepřineslo žádný viditelný posun ve vyšetřování. Také je pravda, že se Kubiceho tým od té doby nesnažil veřejnosti ukázat nějaké výsledky svého pátrání nebo aspoň naznačit cestu, kterou se ubírá. Ve spleti českých zákazů to sice není snadné, ale Kubice a jeho lidé by měli dát veřejnosti aspoň naději, že se něco děje. Pokud se něco děje.

Týdenní zmatky kolem Kubiceho zprávy končí happy endem. Sice dost nekonkrétní zprávou, jejíž výsledky si mohou různé strany vykládat různě, ale před požadavkem na větší otevřenost státní správy by politici tentokrát neměli utéct. Dá se říct, že státní zástupci jim dali velmi obezřetně najevo, že by se měli přestat hádat o to, co kdo spáchal nebo jestli šlo o politickou provokaci, a raději otevřít komnaty kšeftů, o nichž rozhodují jak oni, tak jejich úředníci.

A Kubice dostal zase šanci, aby jeho tým dotáhl svá stěžejní vyšetřování do konce.