Hurá na Tatry

Území lítého boje ochranářů s lesníky a policií o tatranskou přírodu v dolinách Tichá a Koprová se stalo pro slovenského ministra zemědělství Miroslava Jureňu „Kosovým polem střetu dvou civilizací“. Záminkou k boji je ubohý kůrovec, jenž požírá lýko, skutečnou příčinou je podnikání v turismu, jež požírá přírodu. Ochranáři mají na své straně slovutné vědce a ekology, vláda policii a podnikatele. Veřejné mínění je spíše netečné a politická opozice mlčí. Konec konců, bývalá vláda Mikuláše Dzurindy také viděla ve spoušti po vichřici v roce 2004, která vymýtila dlouhý pás lesa v podhůří, spíše „příležitost pro další rozvoj Tater“.

Odhodlání ochranářů, kteří se nechávají odvážet policií na výslechy a opět se vrací do dolin je bránit (více v reportáži na str. 8), je jistě živeno přesvědčením o právu přírody na nezávislost, ale v tomto případě nejde jen o abstraktní ideu. Tyto dvě doliny jsou tak nádherné, že toho, kdo do nich vkročí, prostoupí posvátná úcta k dokonalosti světa bez lidí. Přítomnost člověka, o hlučných a smradlavých strojích ani nemluvě, působí v těchto místech jako zhmotnění celého dědičného hříchu lidstva, jehož se dopustilo vůči přírodě.

Pochopitelně, civilizace podle Jureni má jiné priority – a také svou temnou historii. V polovině devadesátých let, v časech neblaze proslulé divoké privatizace, tehdejší premiér Vladimír Mečiar prakticky daroval nejlepší hotely v Tatrách svým lidem z HZDS. Ti měli jistě velké plány na dobytí Tater, ale sešlo z nich v roce 1998, když HZDS prohrálo ve volbách a bylo nadlouho odsunuto do opozice.

Po osmi letech se konečně HZDS ocitlo opět ve vládě – a hned začalo mluvit o zřízení ministerstva turismu. Jureňa je ministrem za HZDS. Bylo jen otázkou času, kdy vezme HZDS Tatry útokem. Nástup roty lesníků a policie je v tomto případě jen prvním tahem, jakýmsi taktickým průzkumem bitevního pole. Cílem útoku je celé území národního parku, plné ideálních svahů pro sjezdovky.