Dopisy

Moc povyku pro pár raket,

Respekt č. 14/07 

Stíhačka místo raketa

V článku je důsledně používán výraz stíhačka místo záchytná raketa. Stíhačka je letadlo a raketa je raketa. V originále je použito slovo „interceptor“, což může podle kontextu být záchytná stíhačka i záchytná raketa. Při překládání je nutno znát také reálie a kontext.

Ing. Jaroslav Šustek

Po Trávníku má padnout Anička

Respekt č. 14/07

Gočár nenechal strhnout věž

Jen malou poznámku k článku, konkrétně k tvrzení, že Josef Gočár „nechal kvůli svému proslulému schodišti strhnout gotickou věž“. Věž Kropáčka byla stržena roku 1906. Můžeme-li věřit městské kronice, důvodem byl špatný stav základů a s tím související případné vysoké náklady na její zajištění. Návrh Josefa Gočára na schodiště na místě původní věže pochází z roku 1908, realizováno bylo o rok později.

Mgr. Markéta Palečková, Hradec Králové

Wave musí zmizet aneb Zákon je zákon

Respekt č. 10/07

Mladí a možnost volby

S velkým údivem jsme z článku vyrozuměli, že hrozí nebezpečí zrušení vysílání Rádia Wave. Místo formální právní diskuse, kterou používají jako záminku členové Rady Českého rozhlasu a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, by byla nutná otevřená debata o funkci médií na různých úrovních, zaměřená i do budoucnosti.

Na otázku „kdo by měl rozhodovat o vysílání pro mladé lidi?“ může být ve svobodné, demokratické společnosti jen jediná odpověď: Ponechte mladým možnost volby. Je mnoho nepodstatných důvodů, proč se taková stanice dá prohlásit za nadbytečnou, ale důvod, proč je Rádio Wave pro české rozhlasové vysílání nepostradatelné, je podstatný: Vysílá pro mládež! Rozhlasové vysílání v západní Evropě ukázalo, jak je takový mediální prostor, oproštěný od manipulace a komercializace, právě pro mladé lidi důležitý. Mají-li mladiství možnost volby, vyberou si „své rádio“. Zákaz Rádia Wave na vlnách ČRo by mladé posluchače o tuto možnost připravil. Mladí, kteří ve svém věku nemají možnost volby, budou potom jako dospělí sotva schopni volit. Rádio pro mladé – jako svobodné, nezávislé médium, jak ho představuje Rádio Wave – náleží do demokratického mediálního prostoru. Kdo tento pohled popírá, nejenže mladým bere „jejich rádio“, ale omezuje prostor pro jejich prožitky na komerční vysílání s komerčními cíli.

Anne a Radek Lungovi, Praha

Karlova univerzita nechce Michnika,

Respekt č. 14/07

Pachuť trapnosti

Pobouřilo mne zamítavé stanovisko kolegia rektora Univerzity Karlovy k udělení čestného doktorátu Adamu Michnikovi. Prorektor Mojmír Horyna projevil na dotazy redaktorů nepochopitelnou rozpačitost při formulování a vysvětlování důvodů, proč byl návrh zamítnut, a z jeho odpovědi, že bylo chybou, že kdysi udělila univerzita tentýž doktorát Simonu Wiesenthalovi a Su Ťij, zůstává jen pachuť trapnosti.

Situace je o to ostudnější, že v roce výročí zformování Charty 77 si kolegium univerzity nedokáže uvědomit zásadní roli polské Solidarity při destrukci komunistického bloku. (…) Nad postupnou provincionalizací pražské univerzity a jejím zvláštním aparátnictvím si zbývá jen povzdechnout s českým renesančním humanistou Mikulášem Konáčem z Hodiškova, kritizujícím tehdejší společenské poměry: „Praha, někdy blesk Království českého, nestoitě schází, strach jest, aby více nescházela.“

Jan Chlíbec, Praha

Konec utrpení v Čechách

Respekt č. 13/07

Nic takového neříkám

V článku jsem několikrát citován a jednou vyfocen s doporučením „Cvičte, jezte zdravě a choďte na psychoterapii. Prášky jsou poslední záchrana“. Nic takového svým onkologickým pacientům neříkám a neřekl jsem to ani panu redaktorovi. Pro pacienty s nádorovou bolestí jsou silná analgetika základním a nejdůležitějším léčebným postupem. Problémem českých onkologických pacientů je, že jim lékaři z různých důvodů těchto léků nepředepisují dost.

Cítím dále potřebu uvést na pravou míru choulostivou otázku „nestandardního“ dodávání léků do LDN, např. užívání navrácených léků od jiných pacientů. Léky jsou předávány lékařům LDN a hospiců a ti je dle vlastní úvahy ordinují pacientům. Představa altruistického lékaře – dealera s igelitovou taškou, který přijíždí odjinud a rozdává trpícím pacientům analgetika (jak by mohl evokovat komentář k úvodní fotografii tematické přílohy), je zavádějící a nebezpečná. Těším se na dobu, kdy bude péče v LDN financovaná tak, že pro zajištění účinných analgetik bude stačit postupovat „standardně“.

Ondřej Sláma, Brno