Spatřit Kanáry a zemřít

Mauritánie je úspěšnou zemí Afriky. Volbou prezidenta získá i punc arabské demokracie. Jak se může zbavit problému uprchlíků, jediného, který ji vynáší do světových zpráv?

Několik ručně malovaných „billboardů“ v metropoli Nuakšottu zobrazuje převrženou rybářskou loď na rozbouřeném moři a tonoucí africké uprchlíky. Memento mori však davy zájemců od cesty na Kanárské ostrovy neodradí. Od chvíle, kdy Maroko a další severoafrické státy posílily ostrahu svých hranic s Evropskou unií, převzala funkci nástupní stanice Mauritánie.

Zatím je to na nás

Sami Mauritánci, hrdí na slavnou maurskou minulost, svoji zemi většinou opouštět nechtějí. Naopak s nevolí sledují příliv uprchlíků nejenom z Afriky (Mali, Senegal, Pobřeží slonoviny, Sierra Leone), ale nově i z Asie (Indie, Páki-stán). Únorové drama čtyř set lidí uvězněných na porouchané lodi v přilehlých vodách ukázalo, že západoafrické pobřeží vnímají jako odrazový můstek do evropského ráje i Kašmířané. Až po dlouhém vyjednávání vláda v Nuakšottu svolila, aby se běženci vylodili v přístavu Núazíbú.

Je jasné, že místní vláda si s nelegální migrací sama neporadí. Na rozdíl od svých severních sousedů nemá k dispozici ani smluvní partnerství s EU (Euromed, evropsko-středomořská spolupráce). Musí se tedy spoléhat na omezené dvoustranné smlouvy. Loni zahájenou spolupráci dokládají plavidla španělského…