Výbušný dozor

Snaha ministra průmyslu Martina Římana zabránit odvolání šéfky jaderného dozoru Dany Drábové má logiku: Říman nechce dovolit zeleným koaličním partnerům, aby přes pád Drábové zpochybnili symbol zdejší jaderné energetiky.

Dělá ale chybu. Temelín není jen tak ledajaká jaderná elektrárna, byť by si to Češi tisíckrát namlouvali. Stavěl se nezvykle dlouhých dvacet let, takže řada jeho technologických částí zestárla ještě dřív, než z Temelína vyšla jediná kilowathodina proudu. Dále je tu nevyzkoušené propojení ruské a americké technologie. A konečně nespolehlivá obsluha projevující se sérií výpadků. To celé vyžaduje od státního jaderného dohledu přísnost.

Dostalo se nám jí? Přísný jaderný kontrolor by se nenechal zneužít politiky k oslavě spuštění elektrárny dřív než po kolaudaci. Ta se ale konala za podezřelých okolností teprve šest let po legendárním jaderném polibku Drábové a Zemana. Za druhé: přísný jaderný kontrolor by s firmou ČEZ při opakovaných problémech (třeba teď únik vody z reaktoru) zahájil správní řízení s pokutou, jak mu to umožňuje zákon. Za třetí: přísný kontrolor by nesuploval mizernou PR politiku ČEZ řečmi o „lehce radioaktivní“ vodě nebo o tom, jak „ani zaměstnanci nebyli ohroženi“ (podle logiky – nejsem ohrožen, protože taška z rozbité střechy spadla tentokrát metr ode mě).

Při debatě se zaměstnanci jaderného dozoru lze zaslechnout, že obranu Temelína před Rakušany dostala Drábová kdysi jako politický úkol. Jenže zemanovské časy jsou pryč a je třeba obnovit důvěru. Proto by měla paní Drábová vyklidit pole.