Snášel forever

Fotografie: Snášel: Jedna nekariéra.

Mohou soudci mluvit s novináři (tedy s veřejností) o svých ostře sledovaných kauzách? Teď k tomu řekl své Ústavní soud v dalším dílu nekonečné soudní pře známé jako „omluva za revoluci“.
Rámec je všeobecně známý: studenti brněnské architektury vyslovili ve víru listopadových bouří svému učiteli – šéfovi fakultní stranické buňky – nedůvěru, nazvali jej arogantním kariéristou a zařídili tak jeho nucený odchod z fakulty. Vyhozený učitel Jan Snášel neprožil další léta v ostudě, profesní izolaci, chudobě. Založil si firmu a úspěšně podniká. Také se ale soudí o svoji čest. Jde mu o jediné: omluvu a soudní razítko na to, že kariéristou nebyl. Na to následuje šňůra rozsudků, stejný počet odvolání a patnáctiletý příběh neschopnosti soudů spor rozhodnout. Kámen úrazu je v úhlu pohledu na předlistopadovou realitu. Všichni vědí, že komunističtí funkcionáři byli bezohlední kariéristé. Soudce, kteří dostali kauzu Snášel na stůl, ale tahle obecná „dějinná pravda“ nezajímá, chtějí důkazy o panu Snášelovi. A ty – mimo jiné i proto, že kariérismus nejde změřit – chybí. Soud proto už dvakrát odsoudil někdejší studenty k omluvě, odvolání a série procesních chyb případ po zásazích Nejvyššího či Ústavního soudu vždy vrátila na začátek.

V posledním dějství má prsty Respekt. Když jsme o případu před rokem podrobně psali, hovořili jsme také se soudcem Městského soudu v Brně Dušanem Schinzelem. V té době měl za sebou rozsudek, v němž se přiklonil na stranu pana Snášela. „Když se stal člověk funkcionářem KSČ, nemusí být kariérista,“ prohlásil tehdy Schinzel v našem rozhovoru. „Nikdo nemůže popřít to, že z desetitisíců členů KSČ nemohl alespoň jeden budovat kariéru z přesvědčení.“

Jenže Schinzel dostal po odvolání případ zpět na stůl a právník trojice studentů Jaroslav Brož ohodnotil jeho vyjádření v Respektu jako předpojatost. „Je zde obava, že poté, co soudce mediálně obhajoval své dřívější názory, se jimi bude při dalším jednání nadále řídit,“ vysvětlil Brož. Ústavní soud tento názor sdílí, a tak se případ vrací opět na začátek k novému soudci, který bude potřebovat další čas k prostudování spisu a přípravě na nový proces.
Schinzel svým vysvětlením v Respektu jen zopakoval argumenty ze svého rozsudku, proč tedy taková přísnost? „Mohly zde vzniknout objektivní pochybnosti o jeho nestrannosti a nezaujatosti,“ vysvětluje soudce ústavního soudu Vojen Güttler. Někteří experti na ústavu se ale netají tím, že s rozhodnutím nesouhlasí také proto, že zde jako ústavní protihodnota stojí neúměrná a štrasburským soudem kritizovaná délka řízení. „My ale nemůžeme ignorovat ústavní právo na spravedlivý proces,“ odmítá tento argument mluvčí Ústavního soudu Michal Spáčil.
Takže může, nebo nemůže mluvit soudce s novináři? „Z výnosu nic jasného nevyplývá,“ říká Spáčil. „Obecně platí, že soudce by neměl poskytovat informace v příliš velkém rozsahu. To ale není nic nového.“