Noční jezdci pod vratkou střechou

„Přijeli jsme sem kolem jedné v noci, vyložili nás i s nábytkem před domem a starejte se. Děti plakaly, nedalo se zatopit, všude byla špína,“ vzpomíná dnes na příchod do nového domova Jan Kandrač, jeden asi ze stovky Romů, které před časem na Jesenicko vystěhovala vsetínská radnice. Podle rozhodnutí města se Kandračovi stali majiteli polorozpadlého stavení v obci, kde nikdo z nich předtím nebyl a kterou si sami nevybrali. V domě neteče voda a ta ve studni byla hygieniky označena jako závadná.

To jsou důvody, které vedly ministryni Džamilu Stehlíkovou (má na starosti otázku menšin) uspořádat finanční sbírku na pokrytí nejnutnějších oprav těchto domů. Další osud jejich obyvatel je značně nejistý, proč tedy nabídku na peníze od ministryně odmítli?

Nerozuměli jsme tomu

Stará Červená Voda je jednou ze zapomenutých vesnic u polských hranic, které svůj největší rozmach zažívaly v časech před odsunem německého obyvatelstva. Dnes má asi šest set obyvatel a ničím nevybočuje ze šedi přilehlých obcí: kostelík, konzum, hospoda, několik ruin, ve kterých už dlouho nikdo nebydlí. Poslední dobou se obec těší pozornosti médií, návštěvám senátorů a zájmu neziskových organizací. To vše kvůli nucenému nočnímu příjezdu rodiny Kandračových ze Vsetína.

V oprýskaném stavení s přilehlou stodolou, které nedávno při pokusu o opravu spadl zbytek střechy, se setkáváme s pětadvacetiletým…