Hlas pro Tsvangiraie

Takový dárek k 55. narozeninám by nečekal nikdo, snad ani v autoritářském režimu. A přece přišel s dlouho neviděnou brutalitou. Policie v Harare zmlátila opozičního lídra natolik, že s poškozenou lebkou a vnitřním krvácením skončil na jednotce intenzivní péče. A s ním ještě padesátku dalších lidí. Čím se provinili? Sešli se na nepovoleném modlitebním setkání.

Morgan Tsvangirai dostal „nakládačku“ před týdnem, v době, kdy si podobné výročí připomínají Bělorusové. Alexandr Kozulin to loni v březnu schytal jako prezidentský kandidát přímo před televizními kamerami – a v létě dostal nádavkem 5 let vězení „natvrdo“. I Kuba má podobnou asociaci. Od největší represe poslední doby, kdy bylo 78 opozičníků odsouzeno k trestům v rozmezí

6 až 28 let, uplynuly právě čtyři roky.

Pravda, vězení teď Tsvangiraiovi přímo nehrozí, ale ještě má v paměti zkušenost s obviněním z nastrčené vlastizrady. A ta už zaváněla šibenicí. Takže nejistota pro něj i dvanáct milionů Zimbabwanů potrvá tak dlouho, dokud z pozice všemocného diktátora nezmizí prezident Robert Mugabe. Opět jako na Castrově Kubě či v Lukašenkově Bělorusku.

Zimbabwe, Kuba, Bělorusko, ale i třeba Barma se stále nacházejí na jedné diktátorské lodi. George Bush tuto kocábku před dvěma lety nazval „výhonky zla“. Jenže zatímco s „osou zla“, se Severní Koreou a Íránem, už jednají velmoci včetně…