Událost v rádiu

Má veřejnoprávní rozhlas provozovat stanici pro teenagery a studenty? Evropané si většinou myslí, že ano. Britové mají pro mladé celoplošné BBC Radio1, Francouzi Le Mouv‘, Rakušané FM4, Irové 2FM, Slováci Rádio FM a ve výčtu bychom mohli dlouho pokračovat. Češi patří k několika málo evropským kmenům, které dlouho nedokázaly mladým na veřejnoprávních vlnách nabídnout nic. Až loni přišla změna. Český rozhlas poslal do éteru Rádio Wave, které začalo alespoň v Praze a okolí vysílat pro cílovou skupinu patnáct až pětadvacet let široké spektrum hudby a publicistiky bez reklam.

Stanice si za pouhý rok získala přes dvacet tisíc každodenních posluchačů a dokázala tak ve tvrdé konkurenci svou životaschopnost. Vedení rozhlasu dokonce uvažovalo o jejím rozšíření do Ostravy a Brna. Poslední únorový den ovšem přišla ledová sprcha: Rada Českého rozhlasu rozhodla, že první veřejnoprávní stanice pro mladé musí v éteru skončit.

Wave prý nemá právo na existenci, protože zákon o Českém rozhlase z roku 1991 s ním nepočítá: není to ani regionální studio, ani celoplošná stanice. Víc možností zatím zákon nepřipouští. ČRo ještě k tomu získal frekvence pro Wave na úkor regionálního vysílání ve středních Čechách. Lidem v Berouně nebo Benešově se proto ladí regionální rádio o mnoho hůř. Rada si přeje, aby se na frekvenci místo Wave ono normální regionální vysílání vrátilo. Sice ho poslouchalo daleko méně lidí, ale vyhovuje zákonu a také požadavkům středočeského hejtmana Petra Bendla, který proti snížení kvality regionálního vysílání na svém území protestoval.

Kauza, jež vypadá jako podivný výstřelek ČRo, absurdní právní formalismus rady nebo pouhé nedorozumění, na které doplatí především mladí posluchači, má pohnutou historii. Rádio Wave se s problémy legálnosti vysílání potýká od samého počátku své existence. Na jeho údajnou protiprávnost upozornila už před rokem Rada pro televizní a rozhlasové vysílání (RRTV). Když tehdy generální ředitel ČRo Václav Kasík výzvy k nápravě ignoroval, udělila RRTV Českému rozhlasu milionovou pokutu. Kasík se odvolal k Městskému soudu v Praze, který sice pokutu zrušil, ale zároveň konstatoval, že pro existenci Wave v zákoně opora prostě není. RRTV nelenila a dala koncem ledna Radě Českého rozhlasu podnět, aby na Kasíka ve věci Rádia Wave zatlačila, protože jen ona může generálního ředitele za neposlušnost případně odvolat z funkce. A Rada Českého rozhlasu se poslední únorový den usnesla, že rozhlas musí obnovit původní regionální vysílání a stanici pro mladé nechat pouze v digitální podobě (v digitálu Wave poslouchá pouhá desetina publika).

Václav Kasík ovšem svůj boj nevzdává. Radám obratem vzkázal, že jeho instituce své povinnosti neporušila ani neporušuje, což prý dokládají právní analýzy, jimiž ČRo disponuje. „Pan ředitel mate veřejnost,“ říká na to předseda RRTV Václav Žák. Stanice pro mladé je podle něj sice bohulibý záměr, ale velmi špatně zúřadovaný. „Předtím, než pan Kasík Wave spustil, měl mu zajistit legálnost změnou zákona o Českém rozhlase,“ dodává Žák. On sám se přitom za změnu zákona ve sněmovně zasadit nemohl, protože mu to prý nepřísluší. Kasík se k celé záležitosti vyjadřovat nechce. Mluvčí ČRo René Zavoral právní analýzu, na kterou se ředitel odvolává, odmítl ukázat a dál nechce nic komentovat.

Mluvčí Rady Českého rozhlasu Dana Jaklová naznačila, že pokud Kasík nesplní usnesení a Wave nevypne, radě zbývá jediný donucovací prostředek, kterým je jeho odvolání. Že se zoufalý ředitel snaží jen naplnit veřejnoprávní službu mládeži, která je u moderních evropských rozhlasů naprosto normální, mluvčí rady nezajímá: „Já nevím, jak vypadají evropské stanice, ale zánik Rádia Wave mě neznepokojuje. Program pro mladé zajišťují komerční stanice,“ dodává Jaklová.

Celá kauza tak začíná nabírat rysy absurdního dramatu. Mluvčí Rady ČRo, která má dohlížet na činnost významné veřejnoprávní instituce, neví nic o významných evropských trendech ve svém oboru, ředitel rozhlasu nedokáže zřídit novou stanici v souladu se zákonem a šéf RRTV mu s tím nehodlá pomáhat a naopak si myje ruce. Z dané situace mohou mít radost jen komerční stanice, do jejichž sítí většina mladých posluchačů padá. Není to nakonec cíl, o který jde našim rozhlasovým radám?