Ano, jde o ideje

Pobídky jsou „jedním z nezbytných nástrojů“ a jsou stanoveny tak, „aby se státu vyplatily“, a vše je „transparentně“ na internetu. Kritik pobídek proto trpí „osobní předpojatostí“ a je „zatvrzelý“. Spor „nabývá takřka ideového charakteru“. Nikoli takřka, ale zcela. Jde totiž o ideje, o myšlenky – o analýzu ekonomických dopadů komplexních společenských jevů. Nejde o nějaký „svérázný výklad“ či předvolební trik. Ekonomové již minimálně 250 let bojují proti politické krátkozrakosti, vyslovují se proti privilegiím a přehlížení nákladů politických experimentů.

Vládní monopoly, cla, licence a dnes stále více tzv. pobídky a jiná státní podpora – to vše nám má (či mělo) přinést prosperitu, vytvořit nová místa apod. Nikdy nepřineslo, a stojí-li ekonomická věda „za něco“, ani nepřinese. Snížení daní (např. formou úlevy na dani) samozřejmě rozvoji podnikatelských aktivit prospěje, ale při pobídkách jde především o něco jiného – o „politické investování“ peněz z veřejných rozpočtů a o sektorové a územní plánování. Navíc mezi státy dochází, jak jsem vysvětlil, k tzv. dobývání renty. Tyto procesy z logiky věci nejsou příslibem „nezpochybnitelného přínosu“. Naopak.