Knihy

Régis Jauffret: Blázinec, Odeon, 144 stran

Jednapadesátiletý francouzský autor je nazýván „bičem na nefungující mozky“, rád totiž přeskakuje z přítomnosti do minulosti, z jedné postavy na druhou, z reality do fikce. V Blázinci se podíval na to, jak rozchod mileneckého páru může ovlivnit život bývalého potenciálního tchána a tchyně.

Michal Ajvaz: Příběh znaků a prázdna, Druhé město, 182 stran

„Žít stále u pramene není možné. Nejde o míru síly a slabosti člověka, jde o to, že při dlouhém pobytu u pramene zjistíme, že pramen je sám o sobě monotónní a nudný. Štěstí, které při setkání s pramenem zakoušíme, se po čase promění v nudu a zhnusení,“ píše sedmapadesátiletý básník a teoretik v eseji věnovaném básním Ivana Wernische. V souboru jeho textů najdeme i rozbor díla Witolda Gombrowicze či Rainera Marii Rilka.

Petr Vaníček: Čepičkovi otroci v paměti národa, Primus, 369 stran

Kniha je věnována „pomocným technickým praporům“ (PTP), jednotkám složených v 50. letech z lidí nepohodlných komunistickému režimu.

Gilles Deleuze: Film 2 / Obraz-čas, Národní filmový archiv, 376 stran

Francouzský poststrukturalista (1925–1995) se dlouhodobě věnoval filmové teorii, v 80. letech jeho závěry vyšly ve dvoudílné publikaci. První díl Obraz-pohyb je v češtině k dispozici od roku 2000, nyní došlo i na druhou část Obraz-čas.

Ernesto Che Guevara: Motocyklové deníky, Labyrint, 234 stran

„Alberto z nějakého tajemného důvodu nechtěl řídit, takže jsem si sedl dopředu a ujeli jsme pár kilometrů. Potom jsme zastavili, abychom se mohli podívat na rychlostní skříň, se kterou se něco dělo. O kousek dál nám při brždění v jedné trochu prudší zatáčce, v docela velké rychlosti, vypadla ze zadní brzdy pružina,“ píše Che Guevara v deníku, který si v roce 1951 vedl během cesty po Latinské Americe. Zatáčku nakonec bohužel vybral, takže měl ještě dost času spřátelit se s Castrem a zbolševizovat Kubu.