S těmahle budou jen potíže

Čtenáři mají rádi své jisté. I proto bývají nejúspěšnější ti spisovatelé, kteří své vidění světa a jeho literární stylizaci příliš neobměňují. Kritici takovým autorům vytýkají, že nepřicházejí s ničím novým. Představme si však, jak by nás třeba takový Milan Kundera zaskočil, kdyby nový román napsal stylem Charlese Bukowského. I když se Petr Ša-bach párkrát pokusil o komplikovanější příběhy, jeho doménou jsou zábavné historky. Má vytříbený smysl pro jejich spád, jemné citové odstíny, ozvláštňující detaily, živé scénky i dialogy, neméně však vyniká v umění zamířit v pravý čas bez velkých řečí přímo k pointě: je mistrem svěžích, dobře komponovaných miniatur.

Jejich nakupení však často působilo trochu monotónně. Pokud se někde v pozadí rýsoval konflikt, míval obvykle už předem obroušené hrany, aby hladce vklouzl do přízně šabachovského publika. Také v jeho nejnovější próze Občanský průkaz stíhá historka historku, nostalgii náladových drobnokreseb zpestřují groteskní gagy a řeč plyne docela nenuceně, byť se dá tušit, že ji autor za tím účelem pečlivě stylizuje. Tentokrát ovšem neuspává hady, naopak. Však zde také líčí události, které před téměř čtyřiceti lety rozdělily českou společnost, a to s důsledky dodnes fatálními.

Dějiny šikany a buzerace

Rozdíl mezi srpnem 1968 s vpravdě celonárodním odporem k okupaci a srpnem 1969, kdy při potlačování demonstrací k jejímu prvnímu výročí…