Western v Africe

Finále soudního sporu v Botswaně ukazuje, že Afriku věru nelze házet do jednoho pytle temného regionu neustálého krveprolití. To, co by třeba v Súdánu zapadlo ve stylu „buďte rádi, že vám nejde o krk“, je v „nejstarší africké demokracii“ důvodem k zásadní kritice vlády. Jádro sporu může připomínat western. Skoro desetinu plochy Botswany tvoří chráněné polopouštní území Central Kalahari Game Reserve (CKGR, 53 tisíc km2), kde – jako zřejmě na posledním místě v Africe i na světě vůbec – žijí ještě lovící Sanové (Křováci, Bushmen).

Jenže CKGR je rovněž největší návštěvnickou rezervací na světě, kterou se vláda snaží využít a původním způsobem žijící Sany z ní vypudit. Podle některých pozorovatelů jde o spor mezi paternalistickou a modernizační strategií vlády a romantizujícími zástupci práv a hodnot domorodých obyvatel, podle jiných spíše o déjà vu vyhánění amerických indiánů z rezervací. Již v roce 2002 úřady nařídily Sanům odchod, ale mnozí z nich neposlechli a další se vrátili, takže jich na území rezervace žije přes 200. Loni v létě pak vláda prohlásila, že jejich kozy trpí svrabem, a proto celou rezervaci uzavře: zakázala vstup návštěvníkům včetně novinářů a přerušila veškerou komunikaci tamních Sanů se světem venku. Jenže to už se celý spor ocitl na soudní úrovni a váhy spravedlnosti se začaly klonit na stranu Sanů (například vládní právník Sidney Pilane ujel ve vládním vozidle, právě když měl být zatčen za pohrdání soudem). Závěrečné slyšení proběhlo minulý týden. Podle právníka žalující strany Gordona Bennetta mají Sanové právo na užívání půdy v rezervaci už z moci jejího dlouhého držení. Je to v rámci anglosaské právní tradice, nezrušila ji žádná koloniální ani botswanská legislativa a v podobných případech se jí drží i soudy v Jižní Africe či Austrálii. Zástupci Sanů přišli v tričkách s nápisy „I love CKGR“ a s optimismem. „Všichni doufáme, že po rozsudku se budeme moci vrátit domů,“ řekl jeden z nich, Roy Sesana.