Byla jsem pro ně švábem

Každou noc mám tentýž sen. Pronásledují mě, slyším ten hluk, jenž se hrozivě přibližuje, ale neotočím se. Je to zbytečné. Vím, kdo je mi v patách…

Těmito slovy začíná kniha Inyenzi ou les Cafards, autobiografický příběh francouzské sociální pracovnice rwandského původu Scholastique Mukasongy (1956). Text i navzdory prázdninovým měsícům vzbudil ve Francii značný ohlas.

Výraz inyenzi označuje ve spisovatelčině mateřštině kinyarwandštině šváby, je to expresivní pojmenování odpudivého hmyzu. Jde ale především o kvalitativní termín, jímž Hutuové po dlouhá desetiletí přezíravě označovali Tutsie, než v roce 1994 přistoupili k systematické genocidě středoafrického etnika. V rozmezí tří měsíců, od dubna do června, bylo tehdy ve Rwandě vyvražděno na milion Tutsiů, další desetitisíce utekly do sousedního Burundi. Stejně jako Mukasonga věděly, kdo je jim v patách. Plánovitě živená rasová nenávist, jež spoluobčana promění v masového vraha.

Jaké ukrutnosti se v katolické Rwandě odehrály, nastiňuje kniha například líčením vraždy spisovatelčiny těhotné sestry Jeanne, které Hutuové zaživa otevřeli břicho a osmiměsíčním dítětem polomrtvou dívku umlátili k smrti. Tělo švagra Pierra Ntereya zase sadistická mačeta den po dni osekávala do podoby lidské trosky bez údů, ne nepodobné mrzákovi z první světové války, jak ho ve svém antimilitaristickém díle Johny si vzal pušku popsal americký spisovatel Dalton Trumbo.

Kde jsou kořeny této…