0:00
0:00
Domov13. 8. 20064 minuty

Jeden den v životě

Tma, příjemný chládek, ale hlavně velké množství lidí před volebními místnostmi. V Demokratické republice Kongo se konají volby, svobodné volby po více než čtyřiceti letech, vlastně první skutečně demokratické volby v této zemi.

Vladan Brož
Astronaut

Tma, příjemný chládek, ale hlavně velké množství lidí před volebními místnostmi. Je předposlední červencový den a já spolu se stovkami nedočkavců přešlapuju kousek pod rovníkem. V Demokratické republice Kongo se konají volby, svobodné volby po více než čtyřiceti letech, vlastně první skutečně demokratické volby v této zemi. Pro člověka zvyklého na vlažnou volební účast v zemích západního světa je pohled na stovky lidí toužících po odevzdání svého volebního hlasu opravdu silný zážitek. Volby jsou zde velkou událostí, kterou žije celá země.

Rychle svítá a šestá hodina otevírá volební místnosti. Napětí kulminuje, když předseda volební komise vysvětluje davům, jak se vlastně volí – stačí křížek nebo otisk palce, volební list velikosti A2 několikrát přeložit a pak šup s ním do urny. A to celé ještě jednou. Volby nemohou být každý den, volí se prezident a zástupci do národního shromáždění.

Jako mezinárodní pozorovatelé sledujeme, co, kdo, jak a kam zapisuje, co kdo řekl, neřekl a měl říct, kdo kde byl nebo naopak nebyl, kolik jich tam bylo, když tam měl být jen jeden… Co kde chybí nebo přebývá… Aha, tak vy jste to nedostali od nezávislé volební komise, tak mi si to píšeme… A jedeme dál. Další fronty, volební místnosti ve školách roztroušených po kopcích, volební seznamy nesrozumitelných jmen, rychle se plnící volební urny, palce od inkoustu, aby náhodou někdo nechtěl hlasovat dvakrát. To by tak ještě scházelo! Jako kdyby 26 milionů voličů nestačilo.

Volby jsou tajné, jak jinak. A co když někdo neumí číst, neví co a jak? Tak mu přece ochotně některý z členů volební komise pomůže: „Už jste hlasoval, dědo?“ „Eh…, Kabila…“ „No, to mi neříkejte pro koho a koukejte to šoupnout do urny. Máme tu dneska fofr.“ „Pro toho tady na východě přece hlasujeme všichni, to je samo sebou.“

Máme fofr. Na cestě míjíme vojenské džípy mírových jednotek MONUC. Sympatičtí Pákistánci, jeden knírek jako druhý, nám nadšeně odpovídají na pozdrav. Situace je zatím klidná, takže mávají druhou rukou, než ve které drží samopal. Radši jim už nebudeme moc mávat, aby ze samotného nadšení nezačali mávat oběma. Směs všech možných vojsk z předchozích občanských válek, partyzáni, loupeživé bandy, vrahové a násilníci, kteří se tu skrývají v lesích a po nocích decimují široké okolí, se zřejmě dnes čistě oblékli a vyrazili jako všichni ostatní volit. Kdoví…

Odpoledne se ukazuje, že fronty nejsou nekonečné a volební místnosti mohou být zavřeny přesně podle plánu v pět hodin. A může začít večírek připomínající spíš opakování matematiky prvního stupně. Dodávka elektřiny není nejpravidelnější, takže předseda volební komise ve svitu jedné sporé stolní lampy předčítá donekonečna čísla úspěšných kandidátů na jednotlivých lístcích. V podstatě jde o stále jedno číslo, které je přečteno pětsetkrát. Jakékoli jiné číslo budí nečekaný rozruch. Že by se jednalo o okrsek voličů s tak vzácně jednotným politickým názorem? Možné je všechno, nejsme v Evropě. Někteří znudění pozorovatelé a přítomní členové politických stran vyplňují mezery mezi předčítanými čísly svým chrápáním.

Jedno sčítání máme za sebou, jdeme na legislativní volební lístky. Někdy ani členové volební komise nevědí, co jednotlivé zkratky politických stran znamenají. Hlavně, když to vědí voliči! Vlastně stačí, když kandidáta poznají na fotce. Od toho tam také fotky jsou, takže volební „lístek“ připomíná spíš maturitní tablo.

Tady už taková jednota nepanuje, a to trochu vnáší zmatek do řad volební komise. Jsou tady malé stoly a velké volební lístky. Je tu ale také plno spících pozorovatelů a svědků z politických stran, kteří jsou rázem probuzeni a povoláni ke své občanské povinnosti – držet lístky jedné ze stran. Já jsem naštěstí viditelně přespolní, a tak jsem této společenské hry ušetřen. Čtvrtá ranní je kritická a pomalu začínám usínat i já. Ještě počkám na výsledky, to si nesmím nechat ujít. Tak sečteno, ještě podtrhnout, podepsat a já jdu spát. Však se nevidíme naposledy, kontrola volebních výsledků, které budu v následujících dnech přihlížet, bude o hodně delší.

Autor je volebním pozorovatelem EU.

↓ INZERCE

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].