Smrt v přímém přenosu

U převážné části Brazilců vyvolává pojem amazonský prales zhruba stejné emoce, jako když se řekne Mars nebo Jupiter. Je to příliš vzdálené území plné brouků, hadů a komárů roznášejících malárii, obývané zákeřnými indiány a dobrodruhy. Odlehlá oblast, kam běžný občan zavítá málokdy. Zdánlivá nekonečnost zelených ploch na mapách navíc uklidňuje, přírodní bohatství země se zdá být nevyčerpatelné. Přitom od roku 1500, kdy byla Brazílie oficiálně objevena, už přišla o 36 % svých lesů, včetně pralesů na pobřeží.

Ekologické otázky zkrátka trápí Brazilce mnohem méně než nezaměstnanost, násilí či korupce. Změnu těchto postojů zatím nemůže přinést ani na Západě tak často skloňovaná ekoturistika, která tvoří jen dvě procenta veškerého zisku generovaného v amazonské oblasti. „O Amazonii se diskutuje pořád a pořád je to stejné, zkorumpovaní státní úředníci, jichž je navíc málo na tak obrovskou plochu, a nezájem lidí o tuto problematiku,“ říká brazilská novinářka českého původu Vera Nováková. Sama také tuto oblast nikdy nenavštívila.

A tak na počátku srpna, za tichého nezájmu země, začíná v amazonském pralese ošklivé období. Každý rok touto dobou tu vzplane až 200 000 uměle založených, legálních i nelegálních požárů, jež mění prales v pastviny, ze kterých se pak stanou sójová pole. Plamenné jazyky nejen že spolykají dřeviny a vyženou zvířata z jejich teritorií, ale také vyprodukují spoustu zplodin. I díky nim se dnes Brazílie ocitla na 5. místě hitparády…