Ve hvězdách

Představa možného konfliktu bez vzájemného spojení patří k těm nejhorším. Jaderné arzenály Íránu a Izraele při neexistenci „horké linky“ mezi Teheránem a Jeruzalémem tvoří scénáře náhodného vzniku třetí světové války. Vždyť již za Chruščova, hned po karibské krizi z podzimu 1962, vzniklo přímé telefonní spojení z Kremlu do Bílého domu, veškerá ideologie stranou. Právě to si můžeme připomenout při 140. výročí kompletace transatlantického telegrafního kabelu. Vidíme dobrou ilustraci toho, nakolik byla potřeba rychlé výměny informací důležitá již v polovině století páry. Její naplnění bylo rychlejší než postup americké transkontinentální železnice. Ta spojila břehy Pacifiku a Atlantiku až poté, co pod atlantickým dnem svištěly telegrafické depeše. Elektřina předběhla páru. Ale cesta k tomu nebyla snadná.

Samotná myšlenka vznikla krátce poté, co roku 1839 William Cooke a Charles Wheatstone zavedli v USA svůj prakticky fungující telegraf. Již v roce 1840 se k ní přihlásil i Samuel Morse a vzpruhu získala o deset let později, když byl zprovozněn podmořský telegrafní kabel mezi Francií a Anglií. Nicméně spiritus agens celého projektu, americký inženýr Cyrus Field, se do věci vložil až roku 1853. První pokus z roku 1857, kdy britská vláda půjčila lodě Agamemnon a Niagara, aby se po cestě z Irska a New Foundlandu setkaly uprostřed oceánu, selhal kvůli přetržení kabelu. O rok později v červnu lodě vyrazily pro změnu ze středu Atlantiku od sebe, ale zase smůla. Až třetí pokus vyšel a 29. července 1858 kabel „běžel“. Následovala výměna ctihodných depeší mezi královnou Viktorií a prezidentem Buchananem i oslavná střelba v New Yorku. Nikdo nepřipomínal, že na začátku projektu prošlo jeho financování v Kongresu o jediný hlas. Natolik byl silný tlak anglofobních senátorů – vždyť uběhlo teprve čtyřicet let od poslední války s mateřskou zemí bývalé kolonie britské koruny. Jenže už v září, po odeslání pouhých čtyř set telegramů, spojení zkolabovalo. Vinou bylo příliš vysoké elektrické napětí, které mělo dosáhnout vyšší přenosové kapacity.

Následovalo zklamání, pomluvy a spekulace o podvodu. Teprve roku 1864 se podařilo shromáždit kapitál na obnovení projektu. Pro jeho realizaci byl určen parník Great Eastern, veledílo své doby, ale i tak bylo zapotřebí dvou pokusů. Při prvním z nich (1865) se kabel po necelých dvou tisících kilometrů přetrhl. Při druhém o rok později dorazil Great Eastern z Irska na New Foundland bez problémů a za pouhé dva týdny. 27. července 1866 za husté mlhy přistál v zátoce Trinity, celý transatlantický kabel byl nazítří propojen a Američané si mohli přečíst první depeši z Evropy: „Byla podepsána mírová smlouva mezi Pruskem a Rakouskem.“ Šlo o globální tečku za bitvou u Sadové, jejíž výročí jsme si připomněli počátkem července.