Mimochodem

Odvážné výboje současného vizuálního umění si jistě zaslouží respekt, umělci minulých dob by však takovou práci nejspíš pokládali za otravnou. Dřepět u počítače nebo viset na mobilu, shánět sponzory, grandy a mediální podporu, smolit ideové plány a finanční rozpočty? Oč pěknější by bylo sbalit si takhle na jaře mošnu s barvami a štětci, napnout si pár pláten a vyrazit jako starý Corot pěšky do přírody. Ještě kus sýra, čutoru s vínem a skládací stojan, jenž kromě primárního účelu poslouží ve vsích při cestě k odhánění psů.

Tak dobře jako kdysi se asi už nikdy malovat nebude. Nemyslím obrazy, ty se povedly málokomu, ale sám zážitek. Plein-air alla prima, jak říkávali galeristé: malba pod širým nebem rovnou načisto. Žalostný chvost této krásné éry nacházíme v bazarech. Tisíce amatérů ve vleku svůdných legend napatlalo v minulém století hromady obrázků, které jsou dnes k mání za cenu rámů. Bývají označeny podpisem a letopočtem, a tak si lze představit kupříkladu pana O., jak skvostně si v létě 1936 užíval dovolenou, když provoněn terpentýnem mastil na plátno kdesi u řeky zátočinu s rákosím. Pravda, vísku v pozadí maličko odflákl, ale to už jej paní O. volala k večeři.

Občas se krajinkami ve vetešnictvích prohrabuji. Snažím se zachytit poslední závany tvůrčího opojení, v jakém se kdysi rodily, pokouším se odhadnout, na koho si autoři hráli, zda na Mařáka, Slavíčka, Kavána nebo dokonce van Gogha.…