Milosti, které sedí

Byla to jedna z nejkritizovanějších pravomocí prezidenta, ale Václav Havel a Václav Klaus ji rukou společnou dokázali proměnit v jednu z nejdůležitějších. Takovou, která zachraňuje konkrétní osudy. Řeč je o udělování milostí.

Václav Klaus jich minulý týden udělil hned devět a bez výjimky je jejich oprávněnost naprosto jasná. Většinou jde o příběhy lidí, kteří se v zoufalé životní situaci dopustili nějakého menšího přestupku, ale udělený trest může mít vážnější dopad než naděje na převýchovu ve vězení. Hned v několika případech jde o cizince (drobné krádeže či správní přestupky), pro které třeba i podmíněný trest znamená vyhoštění ze země, přestože tu mají rodiny s malými dětmi.

Zřejmě nejkontroverznější je milost pro Tamaru Bodnárovou, která si objednala vraždu otce svého dítěte, protože ho týral. K pokusu o zabití nakonec ani nedošlo, ale paní Bodnárová byla odsouzena k sedmi letům za mřížemi. Nejenže šlo o vypjatou rodinnou situaci, navíc se žena stará o tři děti a nyní čeká další. Prezidentův zásah je tedy na místě a znovu potvrdil, že s institucí milostí nakládá nejlépe ze svých pravomocí.