Co se děje ve světě

Píše se rok 1984 a my sledujeme chodbu jednoho z mnoha činžáků uprostřed východního Berlína. U dveří v prvním patře zvoní muž v tmavém koženém kabátě. Nic se neděje, a tak bouřlivě zabuší na dveře. Ty se pomalu otevírají a objevuje se starší žena v zástěře. „Pokud někomu řeknete, co jste viděla, bude váš syn vyloučen z vysoké školy. Rozuměla jste mi?“ říká muž a upírá na vyděšenou ženu kamenný pohled.

Scéna z aktuálního německého filmu Das Leben der Anderen (Život těch druhých) třiatřicetiletého režiséra Floriana Henckela von Donnersmarcka naznačuje, že tentokrát nejde o žádnou veselou hru s image komunistické NDR. Snímek přišel do kin v březnu a v květnu získal od Německé filmové akademie celkem sedm cen z jedenácti nominací, včetně ocenění film roku. Těchto 140 minut, plných kontrol, zastrašování a odposlechů – tedy běžných postupů německé komunistické státní bezpečnosti – je po úspěchu komedií Sonnenallee a Good bye, Lenin!, které život v NDR líčily s nadhledem, prvním pokusem o kritické vyrovnání s nedávnou minulostí.

Výsledkem je drama lidské slabosti a víry v dobro a důvěru tváří v tvář diktatuře. Das Leben der Anderen popisuje vztah spisovatele Georga Dreymanna a herecké hvězdy Christy-Marie Sieland. Ta se však tajně schází i s ministrem kultury, aby si upevnila kariéru. Pohlavár ji ale chce mít pouze pro sebe a rozhodne se spisovatele zničit. Georg je loajální umělec, ministr přesto nařizuje jeho totální kontrolu, aby někde našel chybičku. Agent státní policie Stasi Gerd Wiesner se tedy noří do „života těch druhých“. V dramatikově bytě jsou nainstalovány odposlechy a Wiesner v perfektním špionážním doupěti na půdě domu sleduje hovory dvou milenců. Jsou to dialogy o literatuře, svobodě, o pravdě, a špiclovi se díky nim otevírá nepoznaný svět. Dramatik Dreymann však stále věří v komunismus. Po sebevraždě přítele, režiséra, který neunesl celoživotní zákaz činnosti, se ale obrací a začne spolupracovat se západoněmeckými novináři. Morální konflikt prožívá i špicl. Jeho policejní ideály se rozpadají a Wiesner začne sledovaný pár chránit před nadřízenými, kteří tuší spolupráci se Západem. Průnik státní policie do soukromého života však navzdory naději končí tragicky.

Pro české diváky je německá filmová událost dvojnásobnou inspirací. Místní filmaři nedávnou minulost zatím milosrdně zamlžují. A Němci jsou dál nejen ve filmech: k debatám o udavačích mají k dispozici kvalitně zpracovanou dokumentaci své minulosti. Když přišel von Donnersmarckův film do kin, vyšlo najevo, že bývalá manželka představitele hlavní role před lety donášela státní bezpečnosti. Ta sice obvinění odmítá, ale nedokáže vysvětlit existující spis o 500 stranách. Lze odhadovat, že v Česku by podobná informace při premiéře nikoho příliš nezajímala. A pokud ano, narazili bychom na obtížně proniknutelnou tmu v podobě komunisty skartovaných archivů StB.