Spor o tři biskupy

V komunistické Číně dostanou v těchto dnech tři katolické diecéze své biskupy. Raduje se z toho Peking, nikoli Vatikán. Ten je naopak vrcholně pohoršen. Proč, když je v ČLR čtyřicet dalších diecézí, které biskupy nemají?

Vysvětlení je prosté. V Číně existují vedle sebe dvě římskokatolické církve. Ta první uznává za svou hlavu papeže a má jen ty biskupy, které schválil Vatikán. Druhou řídí Čínské katolické vlastenecké sdružení, v jehož názvu se klade důraz nikoli na druhé, nýbrž na první a na třetí slovo. Vůle Pekingu je pro vůdce sdružení více než názor kurie. To oni vybrali nové biskupy, které papež neschválil: Ma Jing-lina pro jižní provincii Jün-nan, Liu Sin-chunga pro středočínský An-chuej a  Čan S´-lua pro východočínský Fu-ťien.

Státem povolená církev má velké kostely a další výsady. Její bohoslužby nejsou rušeny a občas se na nich dokonce objeví komunističtí potentáti. Její dobře prověřené biskupy – pamětníci si připomenou špicly prolezlé československé hnutí Pacem in Terris – stát neobtěžuje. A platí, že čínským křesťanům spadajícím pod sdružení se v každém případě daří podstatně lépe než za Mao Ce-tunga, kdy byl v kurzu hon na všechny římské katolíky.

Čínští katolíci věrní papeži jsou na tom jen o něco lépe než za Maových dob. Státu jsou a priori podezřelí a v některých z nich vidí vyslovené nepřátele. Bohoslužby této víceméně podzemní církve se odbývají mnohdy tajně,…