Igor Kostin: Mission Possible
Je dvanáct hodin po výbuchu a kolem jaderné elektrárny Černobyl krouží helikoptéra. Na pár minut se pootevře okénko a tmavovlasý padesátník přikládá k oku fotoaparát. „Z reaktoru ještě vycházel kouř a navzdory hluku vrtulníku jsem měl pocit naprostého ticha. Bylo to jako na hřbitově,“ vzpomíná pasažér.
Je dvanáct hodin po výbuchu a kolem jaderné elektrárny Černobyl krouží helikoptéra. Na pár minut se pootevře okénko a tmavovlasý padesátník přikládá k oku fotoaparát. „Z reaktoru ještě vycházel kouř a navzdory hluku vrtulníku jsem měl pocit naprostého ticha. Bylo to jako na hřbitově,“ vzpomíná pasažér. Když zaostřuje objektiv na reaktor, v ústech cítí divnou olověnou chuť. Několikrát stiskne spoušť, za chvíli se ale jeho jindy bezchybný Nikon zasekává a po něm i další dva rezervní fotoaparáty. Jen s několika exponovanými záběry se Igor Kostin vrací domů do Kyjeva. Když večer filmy vyvolá, jsou černé jako uhel.
Někdo musel
Man With a Mission (Muž s posláním) – tak pokřtil o pár let později americký časopis Time do té doby neznámého ukrajinského reportéra, který hroucení železné opony využil k tomu, aby své fotografie konečně představil Americe. Tou dobou už občas špatně chodil, trápila ho chronická únava, měl za sebou tři hospitalizace kvůli otravě radiací a čekala ho operace štítné žlázy a transplantace kostní dřeně ve specializovaných nemocnicích v Paříži a Hirošimě. Navzdory prosbám rodiny ale znovu balil fotoaparát do olověného krytu a chystal se na další černobylskou misi. Tedy nejen na návštěvu tou dobou už opuštěné zamořené „zóny“, ale také výpravu za lidmi, kteří v ní kdysi žili a teď se rozeseti po Bělorusku, Ukrajině i jinde v Evropě…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu