Příběh jedné trapnosti, Česko 2006
Někdo si chtěl na Čechy vymyslet zlomyslnost, tak ukázal na Františka Straku a řekl – buď politikem. Bůh ví, proč to lidovce vlastně napadlo. Konzervativní politická strana, která kandidátní listiny do voleb obsazuje obvykle svými prověřenými straníky, se z ničeho nic rozhodla pro experiment.
Někdo si chtěl na Čechy vymyslet zlomyslnost, tak ukázal na Františka Straku a řekl – buď politikem.
Bůh ví, proč to lidovce vlastně napadlo. Konzervativní politická strana, která kandidátní listiny do voleb obsazuje obvykle svými prověřenými straníky, se z ničeho nic rozhodla pro experiment. V kraji se silnou podporou komunistů se křesťanští demokraté rozhodli vsadit na celebritu a jmenovali do čela kandidátky známého, politicky zcela nevypočitatelného fotbalového trenéra.
Hned na začátku se objevily dvě komplikace: lidovecký kandidát neměl české státní občanství, zrovna neoplýval politickým talentem a zřejmě ani inteligencí. V rozhovorech o sobě mluvil ve třetí osobě („Franta Straka za to ručí“), plácal trapnosti (třeba jak on jako první používal deodorant) a projevoval se jako xenofob („Vietnamci jsou nešvar“). Jenže už bylo pozdě: Straka byl představen jako krajský volební lídr a žádal o vrácení českého občanství. Jenže si přitom chtěl ponechat i svůj německý pas a to je v Česku problém: zdejší úřady dvojí občanství nepovolují. Pouze ve výjimečných případech, třeba pokud jde o sportovce reprezentující stát. V případě Straky bylo udělení výjimky nejisté (neměl reprezentovat zemi, ale pouze jednu politickou stranu). Lidovci však přesto neváhali a ohlásili Straku jako svého volebního lídra ještě před rozhodnutím cizinecké policie. V zemi neustálých…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu